Kůrovci se na Šumavě daří díky plošné výsadbě, tvrdí entomolog
Debaty a otevřené spory ekologů s vedením Národního parku Šumava o kůrovci se stupňují. Z pohledu entomologů je na vině místní rozsáhlé kalamity především plošná výsadba stromů stejného stáří, která škůdcům nabízí potravu doslova ve velkém.
„Kůrovec neboli lýkožrout smrkový je drobný brouček, který se vyvíjí na starých, nemocných smrcích. Skupina kůrovců je obrovská a pestrá skupina brouků, kteří žijí po celém světě. Žijí pod kůrou nebo v lýku a živí se buď živým lýkem nebo houbami, které se pod kůrou vyskytují,“ vysvětluje entomolog Martin Konvička z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.
Příroda si prý s kůrovcem může za určitých okolností poradit sama: „Není možné chtít, aby les napadený lýkožroutem smrkovým byl pořád stále zelený, zejména když je ve velkých stavech. Lýkožrout smrkový patří k těm činitelům, kteří pohánějí vývoj smrkových lesů, zvláště těch uměle vysázených. V přírodních, člověkem málo ovlivněných lesích zůstane i po kalamitním napadení příroda přírodou. Kůrovec sežere pouze smrky, které jsou ve věku a kondici jemu vhodných.“
Entomolog Martin Konvička z Jihočeské univerzity vysvětluje příčiny rozsáhlých kalamit kůrovce
Podle historických záznamů se suché smrkové lesy vyskytovaly ve vyšších šumavských polohách už ve 13. století a kůrovec se už tehdy dokázal čas od času přemnožit. Tehdy však smrkové porosty nebyly v tak rozsáhlých plochách jednověké – tedy přibližně stejně staré a husté.
„Když se podíváme do míst, kde se proti těmto škůdcům tolik nezasahuje a nezasahovalo – například v polských Krkonoších – vidíme, že svah tam vypadá jako mozaika šedých koláčů – kůrovcem sežraných stromů – a zelených koláčů – mladších stromů kůrovcem nesežraných. Na Šumavě jsou rozsáhlé porosty stromů jednoho věku a je tam kalamita větší,“ dodává Konvička.
