Robert Fulghum je opět v Česku, na veletrhu Svět knihy představí své nové dílo
Vypráví příběhy obyčejných lidí. Cítí se mladě, i když je mu 75 let a miluje Českou republiku. Americký spisovatel Robert Fulghum se do Česka rád vrací a představuje lidem své knížky. I když vyšly ve více než stovce zemí, nikam jinam se svými knihami tak často nejezdí. Česky se ale při svých návštěvách neučí. Všichni mu tady totiž rozumí anglicky.
„Nejezdím kvůli knížkám do žádné jiné země kromě České republiky. Důvod je ten, že si já a Češi prostě sedíme. Když jsem poprvé četl jeden z příběhů o Járovi Cimrmanovi, řekl jsem si, vždyť já tomu rozumím,“ říká Robert Fulghum.
„Jsou to takové drobnosti, ale když jsem tady, cítím se jako doma. Nevím proč. Co se týká obliby mých knížek u zdejších čtenářů, možná je to tím, že jejich překladatel je ještě lepší spisovatel než já,“ vysekává poklonu českému překladu svých několika knížek.
Americký spisovatel Robert Fulghum tentokrát přijel do Prahy představit své další dílo na veletrh Svět knihy. Mluvil s ním Pavel Novák.
I v rozhlasovém archivu se už jeho povídky usídlily. Pro Roberta Fulghuma je zkrátka Česko jeho dalším domovem. Zároveň ale po část roku bydlí ve svém domě v Utahu nebo na Krétě. Do Prahy se ale vrací rád.
„Myslím, že celá Praha a celá Česká republika jsou muzeum současné kultury, sociologie a antropologie. Nechodím tady do kostelů, katedrál, hradů nebo na bitevní pole. Chci být tam, kde žijí normální lidé,“ prozrazuje.
„Mám byt na pražském Smíchově a snažím se žít jako většina Čechů. Jezdím autobusy a tramvajemi. Chodím se dívat a nakupovat do supermarketů. Chci celý den trávit v tom muzeu,“ popisuje spisovatel.
Do Westu jsme mnohokrát jezdili
Robert Fulghum se narodil ve městě Waco v Texasu. Nedávno jen několik desítek kilometrů od něj vybuchla ve městě West továrna na hnojiva. Zahynulo několik lidí a stovky dalších utrpěly zranění.
Pan Fulghum se o neštěstí dozvěděl z telefonátu přítele. Bral to ale jako další zprávu o lidském utrpení. K Westu žádný zvláštní vztah nemá. O tamním českém živlu ale ví.
„Do Westu jsme mnohokrát jezdili. Bylo to jen 20 mil od našeho domu. Kupovali jsme tam dobrý chleba a také chutné párky. Tehdy jsem byl malý kluk,“ vzpomíná, jak nakupovali u pána, který se jmenoval Bohac, tedy vlastně Boháč.
Nevěděl, že to může být syn českých přistěhovalců. Dnes už ale o této skupině potomků lidí ze země, kterou má rád prý ví hodně.
Robertu Fulghumovi je 75 let. Někdy se ale podle svých slov cítí na 12 a někdy na 30. Manželka prý o něm říká, že žije s 12letým klukem. Většinou má pocit, že je zkušený čtyřicátník. Neobléká se staře a nemyslí postaru. Tancuje, raduje se. Nedělá nic zvláštního. Prostě se prý ještě necítí být starý.
