Němečtí teenageři si oblíbili některé turecké výrazy
Svět se globalizuje a jednotlivé jazyky ovlivňují často výrazy z jiných řečí. Nejen anglicismy se ale vtírají do každodenní konverzace. Například v Německu zjistili, že mladí lidé velmi často používají turecké výrazy.
Řeč německých mladých je turečtinou ovlivněná zřejmě víc, než by si lidé mysleli. Samozřejmě, že vliv tureckého jazyka je znatelnější v oblastech nebo městských čtvrtích, kde žije ve velkém počtu turecká menšina, například turecké čtvrti v Berlíně.
Protože si lidé tohoto fenoménu začali všímat, neuniklo to ani pozornosti odborníků, kteří se rozhodli zaposlouchat se do řeči mladých a udělat menší průzkum, který by dokreslil jejich domněnku, že mladí Němci některé turecké výrazy automaticky používají. A to se potvrdilo.
Spolupracovnice Českého rozhlasu Julie Urbišová mluví o ovlivňování němčiny tureckými výrazy na Radiožurnálu.mp3
Pracovníci univerzity v Postdammu poslouchali dva dny konverzaci německých teenagerů, tedy přesněji mladých ve věku od 14 do 17 let a zapisovali všechny inovované výrazy a mezi nimi právě i turecká slovíčka.
Nejvíce používaná slova jsou spíš hovorová, která samotná turecká mládež velmi často používá. Konkrétně nejčastěji se podle tohoto bleskového průzkumu vyskytl výraz valla, což je takové opravdu nebo v naší hovorové češtině fakt a pak také výraz lan, což se používá hlavně mezi mužským pohlavím a je to oslovení, takové velmi hovorové zdůraznění, že k někomu mluvím, možná by se to dalo přirovnat k českému člověče, které se taky někdy vyslovuje jako čeče.
Zajímavé je, že v tureckých médiích se hned k této zprávě rozšířila diskuse, kde psali lidé ze své vlastní zkušenosti, co dalšího se objevuje a kromě neslušných výrazů je to podle jejich pozorování taky například turecké cok guzel, neboli velmi pěkně.
Někteří vědci zastávají názor, že by se měl německý jazyk chránit a bránit se slovům z jiných řečí, ale podle druhé skupiny by takový přístup znamenal jen konzervování jazyka, který má stejně jako vše ostatní na světě právo na svůj vývoj.
V tomto případě vedoucí výzkumu, profesor Heiser Wieker, komentoval výsledky tak, že z lingvistického hlediska se nejedná o nový dialekt, nejde o zásadní ovlivňování nebo změnu němčiny, ale jde podle něj o příklad toho, jak se dvě různé skupiny, dva národy – německý a turecký – ve společnosti úspěšně propojily. Alespoň tedy na tomto poli.
