Debata o budoucnosti fondu kinematografie byla bouřlivá
Bouřlivé diskuse v Karlových Varech vyvolala debata o podpoře českého filmu z veřejných zdrojů. Někteří filmaři kritizovali Státní fond na podporu a rozvoj české kinematografie.
Nebyla to náhoda, že na panel byl pozván mladý režisér Václav Kadrnka. Byl to právě on, kdo se v souvislosti se Státním fondem na podporu a rozvoj české kinematografie proslavil paradoxně tím, že ze svých šesti žádostí na projekt 80 Dopisů byl fondem pětkrát odmítnut.
„Ta zkušenost pro mě byla strašná. Já si myslím, že to nastavení je v současné době nešťastné hlavně pro mladé filmaře, protože se preferují projekty, které uspokojují příliš mnoho skupin,“ domnívá se mladý režisér.
Po dramatickém dokončení jeho filmu, k čemuž mu dopomohly finance z fondu filmového festivalu v Berlíně, nakonec jeho snímek získal dobrý mezinárodní věhlas, počínaje světovou premiérou na letošním Berlinale a třeba oceněním za nejlepší domácí film na Finále v Plzni.
„Fond je sestaven z nekompetentních lidí, kteří hájí zájmy distributorů a kinařů,“ tvrdí Kardnka.
„Já si myslím, že fond má podporovat hlavně autorskou tvorbu. Jedině česká autorská tvorba může být světovou. U nás chybí mladá generace producentů, kteří by rozuměli světovému autorskému filmu, kteří by pohlídali autonomii projektu, kteří by si talent režiséra hýčkali,“ přeje si mladý režisér.
Podle Kadrnky nedůvěru také vzbudilo třeba to, že žádal „jen" tři miliony korun, svůj rozpočet nenadsazoval, a už to možná znělo podivně, příliš levně.
I samotným členům Rady státního fondu už nevyhovuje současný systém platný od roku 1992.
„Nejdůležitější je, že zdroje, které byly navržené v roce 1992 vyschly. Takže první problém je financování. Druhý problém je, že zákon z roku 1992 nereaguje na současný technický vývoj.,“ říká ředitelka odboru médií a audiovize ministerstva kultury Helena Fraňková.
„Třetí věc: do jaké míry lze, či nelze stíhat velké množství žádostí systémem, jaký je teď. Systém byl nastaven v roce 1992, kdy nebylo tolik soukromých produkcí, kdy došlo ke zrušení Ústředního ředitelství československého filmu a kdy tento subjekt nebyl ničím nahrazen. To by měl suplovat státní fond nově. Otázka je, jak to dopadne,“ říká Fraňková.
Na diskusi v Karlových Varech zaznělo také to, jak fondy fungují v Německu, v Evropské unii nebo třeba na Slovensku.
Celkově možná byla diskuse krátká, neboť se zvedla vlna připomínek od přítomných producentů, ale i dalších členů Rady Státního fondu a vypadalo to na nekonečnou diskusi.
