Už více než rok jste ve vedení Národní galerie. Čeho se vám podařilo dosáhnout?
Běžně taková shrnutí nedělám. Je přede mnou totiž opravdu mnoho věcí. Nastoupila jsem do čela galerie v náročné „covidové“ době. Zaměstnanci byli vůči mně ohleduplní a snažili se mě do provozu zasvětit. Myslím si, že největším úspěchem je příprava skutečné strategie pro instituci. Provedli jsme výzkumy, kdo je naše publikum, co od nás očekává a které prostory bychom chtěli zaplnit. Plán pokrývá další čtyři roky. Teď ho má na stole ministerstvo kultury, aby ho schválilo, je to obsáhlý dokument. V pandemii se nám podařilo otevřít také několik výstav. Mezi nimi velmi dobře přijatá výstava „Buddha zblízka“, která byla plánována ještě před mým příchodem. Pak tu byla také úspěšná expozice „Falza? Falza!“. Lidé o ni měli velký zájem i proto, že se mohli dozvědět, že také instituce dělají chyby, že někdy je těžké rozeznat falzum od originálu.

Vrátíme se k vaší strategii. Provoz Národní galerie komplikovala pandemie covidu-19 a teď je tu ruská agrese na Ukrajině. Nebude problém financovat dlouhodobé plány?
Rozhodně to problém je. Rozpočet se skládá z mnoha bodů včetně příjmů. Ten je opravdu mnohem nižší, než byl v minulosti. Jde o peníze z akcí, ze vstupenek nebo z prodeje našich publikací. Jak víte, lidé mají méně peněz v peněženkách. Takže se nás to dotýká. Musíme tak hledat kvalitnější projekty, velmi dobře plánovat a nespoléhat na intuici, co by mohlo fungovat. Galerie je podfinancovaná, to není tajemství. Řekla bych, že zvláště v oblasti investic do budov je velký prostor k zlepšení. Takže moje největší starost je teď investování do správné infrastruktury, abychom provozoval instituci levněji.

Deník N zveřejnil před nedávnem informaci, že je v ohrožení další provoz Národní galerie ve Valdštejnské jízdárně. Konkrétně že nebude prodloužena smlouva o pronájmu.
Zatím jsme se na ničem novém nedohodli. Pro nás je to ale velmi důležitý prostor. Je tam vysoký strop, kde mohou být uvedeny velké zahraniční výstavy a je tam také dobrá klimatizace. Pokud by nedošlo k prodloužení pronájmu, tak by nás to velmi limitovalo. Teď právě jednáme se Senátem, který budovu vlastní, a budeme jim znovu prezentovat, jak Valdštejnskou jízdárnu chceme využívat. Na jejich rozhodnutí tak závisí i naše plány. Chystáme se teď podepsat smlouvu s pařížským muzeum Louvre. Chceme si totiž od nich zapůjčit důležité kolekce, které bychom chtěli vystavit za dva roky. Doufám, že najdeme řešení. Příští rok budeme mít také výstavu malíře Josefa Mánesa, která je jistá, a ještě v říjnu chystáme uvést malby Petra Brandla. Ale právě Valdštejnská jízdárna je jediné místo, kdy můžeme podobné výstavy dělat.

Zhruba před dvěma týdny prasklo ve Veletržním paláci potrubí. Voda zaplavila suterén. Plánujete už kroky k opravě celé budovy a kdy by mohla rekonstrukce začít?
Ministr kultury bude tyto záležitosti řešit ke konci roku. Uvidíme, jestli bude oprava Veletržního paláce na seznamu. V červnu oznámíme, kdo bude sedět v porotě, která bude přihlášené projekty hodnotit. Budeme s kandidáty také tvořit návrhy, jak by chtěli památku transformovat. Vítězný koncept bychom pak chtěli dále rozvíjet. Začneme s tím zhruba na začátku příštího roku. Mezitím doufám, že vláda rozhodne, jestli se bude Veletržní palác opravovat, nebo ne. Pokud to nepůjde, tak není možnost dál rozvíjet instituci. Když se vám totiž rozpadá budova, tak je to v dlouhodobém hledisku finančně náročnější. Peníze se musí dávat třeba za ochranku.

Martin Hrnčíř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít