Toyen o sobě sama tvořila mýty. Musela jsem po jejím příběhu pátrat, říká autorka oceňované knihy
Krátce před sametovou revolucí prý ztratila naději, že chceme žít ve svobodě, a emigrovala do Francie. Přes střih filmu se dostala k režii. Dnes už střihačka a režisérka působí také jako spisovatelka. Její poslední kniha vypráví o umělkyni Toyen. „Toyen byla vždycky známá jako malířka, ale o jejím životě se stále opakovalo, že se nedá nic zjistit, že je tajemná, že za sebou nezanechala žádné stopy,“ popisuje autorka díla Andrea Sedláčková.
„V jistých kruzích se objevilo přivlastňování si ideje, že byla transgender, že je queer ikona. Myslím, že to není založené na faktech nebo důkazech, ale spíš na přání těch lidí,“ říká spisovatelka a dodává, že osobnost Toyen obecně provází mnoho mýtů a tajemna. Sedláčková ve své knize některé z těchto mýtů vyvrací.
„Toyen mýty sama tvořila. Tvořila mýtus, že je dítě bez rodiny. Já jsem dokázala, že rodinu měla a že se s ní stýkala. Říkala, že byla žena bez lásky. Já jsem dokázala, že to byla žena, která měla několik velkých životních vztahů,“ popisuje spisovatelka a režisérka.
Kvůli přípravě knihy pracovala na rozsáhlé rešerši. Učila se hledat v archivech, rozesílala e-maily potomkům přátel Toyen, aby se dozvěděla co nejvíce informací prostřednictvím vzpomínek, deníků, archivů a fotek.
„Nikdy nevíte, kde je něco ukrytého, takže musíte pátrat. Já bych řekla, že takových 90 procent mých rešerší k ničemu nedospělo, zjistila jsem, že tam vůbec nic není. Ale těch 10 procent, dejme tomu, vydalo tu knížku,“ vypráví Sedláčková.
Přiznává, že Toyen své tajemno zřejmě záměrně dotvářela i tím, že nosila mužské oblečení, mluvila o sobě v mužském rodě a vymyslela si svůj bezpohlavní pseudonym. Spisovatelka nabízí několik možných variant příběhu, jak pseudonym vznikl. „Ona sama měla nejraději verzi, že to vzniklo z francouzského slova ‚citoyen‘, což znamená občan,“ říká.
Francouzská témata
Režisérka a spisovatelka už nějakou dobu cestuje mezi Paříží a Prahou. Atmosféra ve francouzské společnosti byla podle ní napjatá kvůli předčasným volbám, které prezident Macron vyhlásil.
„Francouzi daleko více než předtím pochopili, že by se věci mohly změnit, protože by mohla vyhrát volby ultrapravicová strana Marine Le Penové. Protože to už ukázaly evropské volby a ta strana při každých volbách získává další procenta navíc,“ říká. To se ostatně promítlo i do volební účasti, k urně přišlo 67 procent voličů oproti 46 v předchozích parlamentních volbách.
26:19
Strach místních z her v Paříži vystřídalo nadšení a touha si atmosféru co nejvíce užít, popisuje Balucha
Číst článek
Sedláčková vysvětluje, že ve Francii v současnosti nejvíce štěpí společnost téma ekonomiky. „V Česku to vypadá, že hlavním tématem ve Francii je migrace, což vůbec není pravda. Je to skutečně ekonomika – jak budeme, nebo nebudeme platit daně, abychom si za peníze, co vyděláme, mohli koupit jídlo. To je pro Francouze nejdůležitější,“ popisuje.
Ve Francii jsou podle ní lidé, kteří jsou imigraci otevření, protože vědí, že by bez ní francouzská ekonomika vůbec nemohla fungovat. Zároveň tam ale jsou i tací, kteří se domnívají, že migranti stojí francouzskou ekonomiku peníze.
Ekonomika se ovšem promítá i do současných letních olympijských her. Režisérka vypráví, že počáteční nadšení z toho, že Paříž bude hry hostit, se začalo rozplývat, když se olympiáda přiblížila.
„Lidé si říkali ‚Jak to bude Francie schopná zorganizovat?‘, protože už jen když v Paříži sednete do metra, tak opravdu nevíte, jestli dojedete včas tam, kam máte dojet. Protože to metro vždycky zhasne,“ říká s tím, že metro bylo jedním z velkých problémů, stejně jako například otázka, zda se bude dát plavat v Seině.
V čem se liší česká kinematografie od té francouzské? Proč je klíčová role filmového střihače? Poslechněte si výše celý pořad Osobnost Plus, který se natáčel na Letní filmové škole v Uherském Hradišti.
