Strach místních z her v Paříži vystřídalo nadšení a touha si atmosféru co nejvíce užít, popisuje Balucha
Letní olympijské hry v Paříži se přehouply do své druhé poloviny. Jaká je atmosféra města pod pěti olympijskými kruhy? „Paříž sportovního svátku naplno využívá. Synergie mezi hlavním městem a olympijskými hrami funguje i proto, že jednotlivé disciplíny se odehrávají přímo v centru města,“ popisuje v pořadu Jak to vidí... zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Martin Balucha.
„Obyvatelstvo Paříže se olympijských her ve svém městě zprvu obávalo. Báli se, že se nepovede zahajovací ceremoniál, že nebude v Paříži bezpečno. Spousta z nich proto prchla do regionů na dovolenou. Nakonec ale většina z nich objevila krásu her přes televizní obrazovky, a někteří se dokonce vrací zpět užít si olympijskou Paříž,“ vysvětluje Balucha.
V Paříži totiž neplatí to, co jinde, že hostitelská města jsou často jen doplňkem olympijských her. „Paříž sportovního svátku naplno využívá. Synergie mezi hlavním městem a olympijskými hrami funguje i proto, že jednotlivé disciplíny se odehrávají přímo v centru města.“
Pod Eifellovou věží končily cyklistické závody. V Martových polích se hrál volejbal a zápasilo se v judu. O něco dál po řece Seině na náměstí Svornosti se odehrávají městské olympijské disciplíny jako trojkový basketbal, breakdance nebo cyklistické závody v BMX.
„Jde o neuvěřitelně krásná místa. Například soutěžící v šermu se rvali o medaile v přenádherném prostoru Velkého paláce. Není to ale jen Paříž. Například jachting se odehrává na jihu Francie v Marseille, některé basketbalové zápasy se konají na severu Francie ve městě Lille, zapojeny jsou ale i zámořské oblasti, například soutěž v surfování se odehrává na Tahiti,“ vysvětluje Balucha.
„Francouzské publikum okouzlilo judo i plavání“
Martin Balucha (Zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu)
Francie jako pořadatelská země má zatím na svém kontě 44 medailí – dvanáct zlatých, čtrnáct stříbrných a osmnáct bronzových. Miláčkem publika se oprávněně stal plavec Leon Marchand, který v některých ohledech překonává i výsledky legendárního plavce Michaela Phelpse.
„Francie je nadšená. Už teď vyrovnala rekord z letních olympijských her v Pekingu v roce 2008. Vedle Leona Marchanda ale ještě publikum miluje francouzského judistu Teddyho Rinera, kterému se podařil husarský kousek, kdy nejenže vyhrál v individuální soutěži, ale francouzské judo zvítězilo i v týmových zápasech.“
Dva tábory
Byť je atmosféra v Paříži nyní skvělá, mnoho lidí dodnes nestrávilo netradiční pojetí zahajovacího ceremoniálu her, zejména parodické pojetí mistrovského díla Leonarda da Vinciho Poslední večeře. Téměř čtyřhodinová show, která měla odkazovat na rovnost, bratrství a respekt, vyvolala i kritiku Vatikánu.
„Většina Francie byla na zahajovací ceremoniál pyšná. Mrzelo je hlavně, že pršelo. Biblická scéna Poslední večeře Páně, kterou reprodukovali muži převlečení v ženských šatech, ale skutečně vyvolala rozruch. Nacionalističtí politici a političky a francouzští biskupové scénu odsoudili,“ vysvětluje Balucha
„Pařížská primátorka Anne Hidalgo i prezident Emmanuel Macron se ale za tvůrce postavili. Poměrně jasně řekli, že šlo o součást uměleckého představení, a ne o urážku věřících. Kyberšikanou a výhrůžkami smrtí namířenými proti uměleckému řediteli zahajovacího ceremoniálu Thomasi Jollymu se nicméně teď zabývá francouzská policie,“ dodává.
