„Máme chalupu na Valašsku a tam téměř každý víkend houbaříme," říká jedna z autorek knížky Michaela Sedlářová, která je náruživou houbařkou. Stejně jako její kolegyně Barbora Mieslerová.

Tu zase zaujalo spojení hub a alkoholu. „Zde si nepředstavíme nějakou kloboukatou houbu, kterou bychom sbírali v lese, ale jedná se o kvasinky, které jsou mikroskopické, a dlouhá staletí se využívaly při kvašení, aniž lidé věděli, co využívají. Neviděli je, věděli jenom, že nechají šťávu někde ležet a ona změní své vlastnosti," vysvětluje.

Michaela zase v sobě nezapře milovníka sýrů. Bez hub by to u některých nešlo. Neobejde se bez nich ale ani výroba léků. "Řada mikroskopických hub je schopná produkce speciálních látek, které pro ně nejsou úplně nezbytné ke přežití, ale v malých koncentracích mohou léčit některé lidské choroby."

I ty nejmodernější technologie v zemědělství spoléhají na houby. „Mykorízy, což je určitá symbióza mezi houbami a vyššími kytkami, používá k tomu, aby se zvětšila úrodnost kytek. Velmi zajímavým využitím je tzv. biologická obrana nebo biologický boj, kdy využíváme určité houby, které dovedou potlačovat pro nás nepříjemné parazity."

Spory hub provázely lidstvo od nepaměti. V minulosti se dokonce věřilo, že jsou houby výtvorem ďábla. Barbora Mieslerová dodává, lidé z nich kvůli otravám měli strach. „Dokonce třeba takové otravy, které byly způsobené námelem, paličkovici nachovou, která napadá obilniny – způsobovalo to prudké otravy."

Ale i námel podle Michaely Sedlářové lidstvo dovedlo zvládnout. V současnosti totiž pomáhá v porodnictví.

Blanka Mazalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít