„Jestli si myslím, že se to skutečně stane? Ne, protože jsem samozřejmě optimista,“ prohlásila o svém románu Příběh služebnice na středečním setkání s novináři spisovatelka Margaret Atwoodová. Kanadská autorka v Praze převzala prestižní Cenu Franze Kafky. Dvoudenní návštěvu pak zakončila autogramiádou nové knihy s názvem Kus temnoty a debatou s fanoušky v Knihovně Václava Havla.

Praha 7:00 20. října 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Tisková konference v užším kruhu novinářů proběhla v budově Společnosti Franze Kafky poblíž Staroměstského náměstí. Sál, kterému dominoval stolek obložený novými českými vydáními autorčiných knih, byl příjemně vytopený – podle slov pořadatelů proto, že je Margaret Atwoodová křehká paní.

Spisovatelka, která se věkem blíží osmdesátce, je sice drobnější postavy a přátelského vzezření, stačí ji ale chvíli poslouchat a každému dojde, že by ho mohla při slovní konfrontaci hravě rozdrtit. Neustále se přitom udržuje v obraze s nejnovějšími trendy a technologiemi. Je aktivní na twitteru a minulý rok vydala svůj první komiks s názvem Angel Catbird (Anděl kočkopták).

S novináři ale mluvila především o svém dystopickém románu The Handmaid’s Tale (v češtině vydaný v roce 2008 jako Příběh služebnice). Ten obzvlášť po nástupu Donalda Trumpa do funkce začali lidé srovnávat s reálnou politickou situací ve Spojených státech.

„Napsala jsem to v době, kdy lidé říkali, že se to u nás nemůže nikdy stát. Zakládala jsem si proto na tom, aby v knize nebylo nic, co už se někdy, někde nestalo. Zasadila jsem to přitom do okolí Harvardovy univerzity, která byla pokládána za neprostupný chrám liberální demokracie. Tohle místo ale bylo v 17. století centrem puritánské teokracie,“ vysvětlila Atwoodová.

„Teď říkají, počkat, možná by se to u nás opravdu stát mohlo. Když si promluvíte s lidmi ve Státech, řeknou vám, že až na kostýmy je to všechno dost možné. Protože současný režim se už několikrát ohradil vůči antikoncepci a prohlásil, že by ženy měly zůstat doma.“

Červený hábit s bílým čepcem, který v jejím románu nosí takzvané služebnice, se v uplynulém roce staly symbolem protestů proti politickým machinacím po celém světě. Jejich oblíbenost mezi demonstranty se zvýšila zejména po uvedení 10dílného seriálu streamovací platformy Hulu v dubnu letošního roku.

„Kdybychom se 9. listopadu (2016, ráno po vyhlášení výsledků prezidentských voleb, pozn. red.) probudili a Hillary Clintonová byla prezidentkou, byl by seriál viděn jako dystopická fikce. A lidé by říkali, koukněte, čemu jsme se vyhnuli. Ale to se nestalo, z různých důvodů,“ říká Atwoodová s tím, že tvůrci seriálu neměli scénář, ale už při natáčení si uvědomili, že najednou pracují na jiném projektu.

'Neříkám, haha, říkala jsem to‘

Demonstrace zaplavila vedle výrazných kostýmů také hesla typu „Udělejte z Margaret Atwoodové znovu fikci“, která parodují známé trumpovské motto „Udělejme Ameriku znovu skvělou“.  

„Jestli si myslím, že se to skutečně stane? Ne, protože jsem samozřejmě optimista. A myslím, že opozice nakonec vyhraje. Ale pamatujte, že Spojené státy jsou polarizované a jejich politické postoje se liší stát od státu. Takže například v New Yorku si můžete myslet, že je vše v pořádku,“ říká v narážce na svůj nejznámější román Atwoodová.

Ačkoli se její kniha někdy označuje za sci-fi, spisovatelka preferuje příznak spekulativní literatura. „Nepřemýšlím o sobě jako o prorokovi. Neříkám, haha, říkala jsem vám to, tohle se mělo stát. Tak to vůbec není. Tyhle knihy se píší proto, aby se podobné věci nestaly. George Orwell také nenapsal 1984 ve víře, že se z Anglie stane totalitní režim,“ prohlašuje autorka s úsměvem.

S televizní adaptací je podle svých slov spokojená. První série se dočkala nadšených reakcí ze strany kritiků i filmových profesionálů, kteří seriál ocenili celkem pěti soškami Emmy. Atwoodová si v první epizodě střihla menší cameo roli, kdy jako jedna z takzvaných tet vlepila facku hlavní hrdince.

V přípravách je už také druhá série, která bude svým dějem překračovat události v knize. O té ale Atwoodová odmítá cokoli prozradit. Na samotném vzniku scénáře se sice nepodílí, ale tvůrci s ní pravidelně konzultují.

Kus temnoty a Future Library

Atwoodové teď v Čechách vychází v českém překladu kniha Kus temnoty, která vychází ze Shakespearovy divadelní hry Bouře. Tím ale přebírání textu anglického dramatika zdaleka nekončí.

„Právě teď vzniká divadelní hra o mém románu, který je založen na divadelní hře o hře, kterou sehrávají ve vězení. A tuhle hru představí soubor jednoho mužského vězení v Missouri. Jestli se tam zajedu na tu hru podívat? To si pište,“ říká nadšeně Atwoodová.

Novináři se také zajímali o projekt Future Library, do kterého Margaret Atwoodová jako první ze spisovatelů na světě přispěla v roce 2015. „Může to být cokoli ze slov. Může to být jedno slovo, novela, divadelní hra, záznam v deníku, povídka, scénář k filmu. Jen to nesmí obsahovat obrázky," vysvětluje myšlenku za takzvanou budoucí knihovnou autorka.

„Pracuje to s myšlenkou, že za 100 let budou na světě stále lidé, že vyrostou stromy, že knihovna bude stále stát, že lidé budou stále číst a že nenastane žádná katastrofa, která by v rozvoji projektu zabránila."

Zapojení do projektu se jí prý její známí snažili vymluvit. „Byla jsem asi první člověk, kterého se zeptali. Lidi mi říkali, ať nejsem hloupá, proč bych to měla dělat. Já si naopak říkala, že je to skvělé. Protože jsem si jako dítě ráda zahrabávala na zahradě nádoby s poklady," dodává spisovatelka Margaret Atwoodová.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít