Slušný, nebo dobrý? Izraelský film otevírá otázku slušnosti a nespravedlnosti
Slušný člověk, slušný život. Co to vlastně znamená? Izraelský film Slušný občan se pohybuje se na hraně dramatu a sociální satiry. Právě je k vidění v českých kinech a kvalitativně je… slušný.
Třetí celovečerní snímek izraelského režiséra Idana Haguela měl premiéru na loňském Berlinale a po uvedení na festivalu Mezipatra ho promítají vybraná česká kina. Hlavním hrdinou Slušného občana je Ben, gay, žijící se svým partnerem Razem na jižním okraji Tel Avivu. Tam si mohli dovolit koupit a pěkně zrekonstruovat větší byt, obdivovaný jejich přáteli.
Okolní čtvrť je plná přistěhovalců, především afrických, ale čtvrť se má brzy pod vlivem developerských a městských záměrů výrazně proměnit, jak tu všichni opakují. A kupují byty jako investice do budoucna.
Neopírej se mi o ten strom!
Ben pracuje v architektonické kanceláři na vizualizacích připravovaných projektů. Jeho ideály o společnosti a veřejném prostoru například zahrnují i to, že na vlastní pěst vysadí na ulici strom. Jednoho večera pak vidí afrického přistěhovalce, který se o útlý kmen nového stromu opírá.
Ben se mu to pokusí rozmluvit, ale mladík mu nejspíš nerozumí. A tak Ben zavolá městské služby. Anonymně a s odůvodněním, že strom vysadily úřady a jde přece tudíž o ničení veřejného majetku. Policie černošského mladíka, patrně ilegálního přistěhovalce, chvíli nahání a pak ho brutálně zmlátí. Ben z okna vidí kopance do hlavy.
Jeho vůle pomáhat dobrému soužití ve čtvrti a přesvědčení, že chce vychovávat dítě v multikulturní čtvrti, se v tu chvíli jaksi zastrašeně přikrčí. Dokonce ani svému partnerovi nebo psychoterapeutovi se Ben neodváží zpětně přiznat, jak zbabělý byl.
Výchozí situace charakterizuje Slušného občana jako vyprávění o středostavovském životě a ideálech, které se střetávají s panující rasovou nerovností, privilegii, společenskou odpovědností, gentrifikací a nespravedlností. Izrael je svojí segregací a hierarchií mezi občany pověstný.
Pokud by snad pro české diváky queer kinematografii reprezentovaly jen příběhy o coming-outech, hledání identity nebo útlaku společnosti, Slušný občan je dobrým připomenutím toho, že queer film je mnohem širší a bohatší pole s množstvím námětů. Umí samozřejmě sáhnout i do svědomí samotným queer komunitám tvorbou ambivalentních postav a příběhů.
Požadavek rovnosti
V čem je podstatné, že je hlavní postava gay? Ben na pride parade nese transparent žádající rovnost a fotí se s ním. Rovnost pro sebe a rovnost pro jiné, principiální rovnost, můžou být dvě různé věci.
Pět modelů (ne)štěstí. Nový dokument Šťastně až na věky pozoruje různé typy partnerských vztahů
Číst článek
Ben se živí tím, že vizualizace projektů staveb „zabydluje“ postavami. Umístí do komerční prezentace černošské a arabské postavy, když na právě na skladbu sousedů míří první ostražitá otázka každého Izraelce nakupujícího nemovitosti? Ne. A tak Ben dál replikuje každodenní rasismus, zakotvený v jeho oboru.
Ben a Raz také hledají surogátní matku, která odnosí jejich dítě. Vybírají si podle dost otevřeně eugenických měřítek. Nerozpakují se o matce, která odnosí plod, mluvit pouze jako o „vajíčku“. Prostě ji redukují na genetický materiál, který potřeba „prověřit“, aby byl „kvalitní“. Na otázku přátel tvrdí, že – v naprosté většině přistěhovalecké – matky surogátní těhotenství podstupují proto, aby pomohly lidem, jako jsou oni. Mnohem pravděpodobnější finanční motivaci řeší raději jen v rozhovoru s agenturou.
Jak je to tedy s jejich slušností a s mravními ideály společnosti? Jako kdyby z filmu vykoukla inspirace stále provokativní, nekompromisní tvorbou rakouského režiséra Michaela Hanekeho, analytika evropské vyšší střední třídy posledních dekád. Ten se nerozpakuje poklidný a slušný život bez existenčních potíží konfrontovat s nejrůznějšími elementy – s chladem a brutalitou médií a showbyznysu, s traumaty zametenými ve společnosti pod koberec i s přímým vpádem násilí do životů postav.
Na půli cesty
Idan Haguel nemá zdaleka tolik koncepční filmařské dovednosti ani důslednosti, aby film dovedl k palčivému obrázku současnosti, nejen té izraelské. Podobně jako jeho postavy si vlastně neví rady.
Slušný občan
tragikomedie
Izrael, 2022, 82 min
Režie a scénář: Idan Haguel
Hrají: Shlomi Bertonov, Ariel Wolf
Bude se soustředit na krizi ústředního páru, kterou vyvolá Benovo zatížené svědomí? Anebo na falešnost slušného života v zemi s prvky apartheidu? Anebo na liberální dilemata vycházející z národnostně, genderově i sociálně komplikované situace, ve které se boj za jednotlivé svobody může vzájemně střetávat? Film mezi tím vším těká.
Slušný občan je trochu hořká komedie, hodně sociální satira a trochu partnerské drama. Zabolí, ale jen občas. Například v domácích podmínkách je realitní trh často rasistický a označení slušný Čech si leckdy půjčují lidé, s jejichž představou o slušnosti bychom neradi měli něco společného. A tak pro nás film obsahuje hned několik zajímavých podnětů.
Slušnost prostě není v žádném případě vlastnost, která by dokázala zvrátit nespravedlnost, nebo pomáhala jí čelit. Do komplexního, působivého dramatického díla ale Slušnému občanovi ještě kus cesty zbývá.
Slušný občan je v českých kinech k vidění od 2. března.
