Co se čeká od filmové romance? Je to snad záviděníhodné vzplanutí dvou krásných lidí, uvěřitelný cit mezi náhodnou dvojicí herců nebo příběh jako každý jiný, v němž pouto mezi dvěma postavami jako hlavní hybatel směřuje příběh kupředu?

Někteří se jakékoli známce romantiky raději zcela vyhýbají, jiní staví hranici u televizních filmů, které mají v názvu jméno autorky. Tulipánová horečka ovšem alespoň z anotace zní jako ten typ filmu, co jste ochotni přetrpět, ať už spadáte do jakékoli z výše zmíněných kategorií.

Slibuje totiž herecké výkony Christopha Waltze, Alicie Vikanderové či Judi Dench, atmosféru Vermeerových barokních obrazů a nadstandardní dávku sexu, jak to umí jen příběh z Amsterdamu první poloviny 17. století. S realizací je navíc vedle autorky knižní předlohy (a mimo jiné také scénáře k oblíbené filmové adaptaci Pýchy a předsudku z roku 2005) spojen i dramatik Tom Stoppard, který za svůj scénář k Zamilovanému Shakespearovi získal Oscara. Tak co se může zkazit?

Vojáček je připraven

Stručnou odpovědí je, že se někde mezi nadějným námětem a dobrým úmyslem, navíc vedeným zkušeným talentem, pokazilo, co mohlo. Až tak ve výsledku zůstal jen ten krásný pocit Vermeerových barev a charakterů s mohutnými límci, přičemž jeden z nich v posteli šeptá své mladé manželce, že je jeho „vojáček“ už připravený.

Pohroma jménem Tulipánová horečka ovšem byla zřejmá už z náznaků. Tím největším byl přitom samozřejmě fakt, že než se film Justina Chadwicka konečně dostal na plátna kin, trvalo to tři roky neustálých změn a odkladů. Snímek o chladném manželství mladé Sofie (Alicia Vikander) s po mužském dědici prahnoucím Corneliem Sandvoortem (Christoph Waltz) o chtíči, který rozpoutá příchod malíře Jana (Dane DeHaan), o nedorozumění, které rozdělí služebnou (Holliday Grainger) s jejím milým (Jack O’Connell), a neštěstí, která napáchá takzvaná tulipánová mánie, totiž vznikl už v roce 2014.

Výrazným problémem, jak naznačuje předchozí odstavec, pak je, že se toho má v bezmála dvouhodinové stopáži stihnout tolik. Místo aby se příběh nějak rozumně odvíjel, tak peláší kupředu jako neúplně kompaktní montáž záběrů, která k sobě jen přibírá další a další postavy a dopouští se zvěrstev na umění jménem vypravěčství.

Scénář k Tulipánové horečce totiž není jen plný klišé a historických nepřesností, ale i poměrně školáckých pochybení vůči lidské nátuře. Copak se někdo opravdu v záchvatu emočního opojení dívá tupě před sebe, jen aby nato radostně vykřikl, že se zamiloval? Nebo se rozhodne rozhlásit do světa rok držené tajemství, zrovna když v otevřených dveřích stojí, kdo nemá?

Možná je to celé komplot. Možná tvůrci věřili, že když budete přemýšlet, proč dialogy od oscarového autora připomínají Rosamundu Pilcherovou, tak si nevšimnete, že má snímek příliš mnoho hlavních postav. Nebo vám nebude připadat zvláštní, jak uvolněné a velmi moderní vztahy mezi sebou mají představitelé šlechty a služebnictvo. Nebo rovnou zapomenete, že sledujete hollywoodský film, a ne překvapivě dobře napsané porno, jak by se z první části filmu mohlo zdát.

Pokud se tedy bude na Tulipánovou horečku někdy pamatovat, pak to bude jako na film, který si na svůj neúspěch počkal. Který byl sice báječný na pohled, ale plýtval talentem, a ve výsledku se mu podařilo hlavně to, že obsadil několik anglicky mluvících herců s holandskými jmény.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít