Duo Hřebejk – Jarchovský odvážně staví dvě a půl hodiny prvního dílu plánované trilogie Zahradnictví na zálibných pohledech mezi Ondřejem Sokolem a Aňou Geislerovou. A funguje to. Co teď ale s těmi zbývajícími díly?

7:42 27. dubna 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Když se řeknou Pelíšky, vybaví se vám nejspíš série mnohými dosud omílaných hlášek, nebo výkon Jiřího Kodeta v roli cholerického otce Jindřicha. Toho autor scénáře Petr Jarchovský napsal podle svého dědečka. Na koho ale při stylizaci vlastní rodiny a jejich známých zapomněl, byla matka Daniela, starší sestra v Pelíškách dospívající Jindřišky. Teď jí to vrací prostřednictvím trilogie Zahradnictví, kde se z dítěte (v dílech Rodinný přítel a Dezertér) postupně stane hlavní postavou příběhu v závěrečné části Nápadník.

Důchodcovští vykukové v Loupeži ve velkém stylu přepadnou banku. Heslo: už nemají co ztratit

Číst článek

V Rodinném příteli, který si premiéru odbyl na festivalu Finále Plzeň a do kin oficiálně vstupuje ve čtvrtek, převzal roli mladého Jindřicha Martin Finger. Úvodní melodrama se odehrává na přelomu 30. a 40. let, kdy se tři sestry (Aňa Geislerová, Klára Melíšková a Gabriela Míčová) a jejich dvě malé děti (Samuel Budiman, Josefína Marková) musí vyrovnat s realitou druhé světové války v odcizení od svých manželů (Finger, Jiří Macháček), které vězní v Německu.

Doktor Jiří Erben (Ondřej Sokol) jako jediný z odbojářské skupiny zůstane na svobodě. Sveden pocitem viny se rozhodne osamělým ženám pomoct. Stane se přitom jakýmsi šestým obyvatelem jejich společné vily, zastoupí otce pro malou Danielu s Karlíkem a nechtěně se i sblíží s manželkou svého nejlepšího přítele.

V tradici Pelíšků nechybí v prvním dílu trilogie rodinné rozepře, repliky s vysokým hláškujícím potenciálem ani komické hudební vystoupení hlavních postav. Na rozdíl od osmnáct let staré klasiky ale Rodinný přítel tíhne spíše k dramatu a studii emocí, o čemž svědčí i fakt, že většina děje stojí na Sokolovi s Geislerovou, jak si vyměňují toužebné pohledy.

Jako příběh o jejich zakázané lásce to funguje perfektně. Sokol sice, jak je známo, není kdovíjaký herec vážných rolí, jeho sympatická role a charisma vás ale stejně donutí mu fandit, ať už vás o svých tendencích přesvědčí na sto procent nebo ne. Spolu s Geislerovou navíc tvoří zajímavou dvojici, která nejspíš dokáže vytřískat dojetí i z pařezu. A těch šest let (pocitových i skutečných), co stráví po svém boku, aniž by si přitom přestali vykat, jen umocní celkový pocit nevyhnutelnosti, bolesti a provinění.

Jejich všeobjímající dějová linie je krásná a tragická natolik, že její zkratkovitý konec vyzní trochu jako podraz na diváka. Ve 130minutové stopáži totiž jejich cudný taneček kolem sebe představuje často to nejpoutavější na celém vyprávění. Kromě toho, že válka přijde a odejde, se toho totiž v životě zbylého tuctu postav moc neodehraje.

Z chuchvalce vztahů tak jasně vyjde najevo pouze to, že i Jindřich měl několik sourozenců, kteří se sem tam zapojí do děje, a že všechny ženy rodily ve stejnou chvíli. Je to docela nepřehledné a vede to k dlouhým konverzačním scénám, při kterých člověka napadne, že už se určitě musí dívat alespoň na druhý díl.

Nabízí se proto otázka, jestli by Zahradnictví neprospěl spíše formát televizního seriálu. V rámci něj by mu totiž prošla i jeho tendence ke statičnosti, podpořilo by se napětí mezi charaktery i uvnitř děje, a navíc by zbyl čas a prostor ke zorientování se ve zbylých aktérech příběhu. Jen by za to asi nebyly ty trojité tržby.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít