„Kartel mu někdy přezdíval El Viejito, stařeček. Častěji to ale bylo Mi Tata, můj děda,“ píše reportér Sam Dolnick ve svém článku pro magazín The New York Times z 11. června 2014.

„Tata se stal jednočlenným kokainovým ‚gejzírem‘, který pracoval v měřítku, s jakým se protidrogové policejní oddělení v Detroitu předtím nikdy nesetkalo. Podle ručně psaných záznamů kartelu, které později získala vláda, v únoru 2010 převezl 246 kilo drog, další měsíc znovu 250 kilo, pak dalších 200 a o měsíc později zase 200 kilo.“

Veteránovi z války v Koreji a proslulému pěstiteli denivek Leu Sharpovi bylo 87 let, když ho v roce 2010 při zdánlivě rutinní dopravní kontrole zadržela policie. O tři roky později, na základě už zmíněné reportáže, zakoupilo práva k jeho příběhu filmové studio Imperative Entertainment.

V Pašerákovi se z něj stává Earl Stone a jeho osobní historie zůstává v podstatě beze změny. Akorát teď má tvář Clinta Eastwooda, který je zároveň režisérem a producentem snímku.

Nerudný dědek, jenž nikdy nemusí daleko pro – chce se říct až nevinně míněnou – rasistickou či jinak urážlivou poznámku, přitom pro Eastwooda není kdejakým hereckým cvičením, protože podobnou postavu hrál už před deseti lety v Gran Torinu.

Věchýtek, kterého ztvárňuje nyní, je ale vlastně docela šarmantní chlapík. Okolí mu dokonce často říká, že jim připomíná Jimmyho Stewarta (neboli hollywoodskou legendu Jamese Stewarta). A film ho rozhodně neprofiluje jako oběť. Naopak, Earl si je vědom svého fyzického hendikepu a lítosti či ohleduplnosti, kterou vzbuzuje jeho křehké vzezření v ostatních, maximálně využívá.

Podstatná část komedie přitom vychází z jeho chování, které členy kartelu pochopitelně rozpaluje doběla. Místo toho, aby jako ostatní jejich pašeráci jel bez zastávky přímo na smluvené místo, si Earl dělá přestávky na jídlo nebo s klidem pomáhá lidem s píchlou pneumatikou. Zatímco v jeho kufru ve sportovních taškách čeká několik desítek kilo drog.

Podobnou frustraci pak zažívají ve druhé lince příběhu také policejní vyšetřovatelé (Bradley Cooper, Michael Peña, Laurence Fishburne), kteří mají na kartel už delší dobu spadeno. Jejich scény ale vyznívají opět spíše humorně, takže působí zvláštně, že se snímek vydává za kriminální drama.

Eastwoodovi se v Pašerákovi nedaří vytvořit hlubší momenty. Earlova současná mizerná situace přitom přímo vyplývá z toho, že se celý život zajímal více o svou práci než o rodinu, a ta se s ním proto rozhodla rozvázat vztahy. Scénář ho proto automaticky staví na cestu růstu. Tahle část ovšem v porovnání s lehčími momenty bude zajímat málokoho.

Asi nejupřímnější okamžik nakonec vznikne, když zrovna není Earl v obraze, a to ve formě komentáře k současné Americe. V dané scéně policisté v civilu zastaví Latinoameričana neboli člověka, který přesně splňuje jejich typického podezřelého. Viditelně vyděšený muž v tu chvíli pronese jednu nepříjemnou pravdu: že si je vědom, že zažívá nejnebezpečnějších pět minut svého života.

Snímek Pašerák měl v českých kinech premiéru 21. března.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít