Utíkat, nebo bojovat? Válečný film Otec a syn připomíná oběti Afričanů v zákopech první světové
Krutost první světové války očima někoho, kdo s ní nechtěl a ani neměl mít nic společného. To je námět filmu Otec a syn, který se vyrovnává s evropským válečným i koloniálním dědictvím.
Dva vojáci se v roce 1920 pohybují poblíž Verdunu. V místech, kde po první světové válce zbyl po zákopovém šílenství namísto francouzského venkova jen pruh spálené země, vykopávají lidské ostatky.
Hlas, který jejich konání v úvodu filmu provází, ale nemluví francouzsky. Slyšíme jeden ze západoafrických jazyků, fulbština (fula). Do Senegalu, kde je jedním z dominantních jazyků, se pak také hned přenášíme.
Císař z vůle vlastní, šašek z vůle režiséra. Filmový Napoleon sčítá škody po malém velkém muži
Číst článek
Ve výpravném válečném dramatu sledujeme příběh mužů z kolonií ve Francouzské Západní Africe, kteří byli násilím verbování do francouzské armády. Účastnili se konfliktu, kterému nerozuměli, v podnebí, které pro ně bylo například v zimě ještě krutější než pro Evropany.
Navíc čelili rasové přezíravosti. Když tuto bitvu vybojujete, stanete se z pouhých Afričanů opravdovými Francouzi, slibovali jim nadřízení.
V Otci a synu konkrétně sledujeme osud Thierna (Alassane Diong), který byl v Senegalu naverbován násilím, a jeho otce Bakaryho (Omar Sy), který narukuje dobrovolně. Chce totiž být svému odvedenému potomkovi nablízku a chránit ho. V zákopech světové války ale nakonec každý z nich zvolí jinou strategii přežití a loajálnosti ke koloniální zástavě.
Ocitají se ve sporu. Otec se chce stranit boje, dostat se k penězům a zachránit oba útěkem. Jeho syn usoudí, že z války vyvázne nejlépe tak, že ji pomůže vyhrát.
Mezi 9,5 miliony vojáků, kteří padli na frontách první světové války, byli i mnozí Afričané. Film ostatně v originále nese název Tirailleurs, tedy volně přeloženo střelci, protože právě z nich byly skládány pěší koloniální jednotky senegalských a dalších afrických vojáků.
Omar Sy tentokrát ve vážné roli
Otce a syna režíroval Mathieu Vadepied. Ten v minulosti pracoval hlavně jako kameraman, a to například na snímcích dvojice Olivier Nakache a Éric Toledano. S nimi nedávno natočil například snímek Těžký život, který v českých kinech uvidíme na začátku února příštího roku, už dříve pak komediální divácký hit Nedotknutelní s Omarem Sym v jedné z hlavních rolí.
Právě Sy, největší francouzská herecká hvězda tmavé pleti, se v novince představuje v roli otce Bakaryho Dialla.
Na jedné straně je Otec a syn působivé drama, které neselhává v žádném ze základních parametrů, jako je snímání, herecké výkony a podobně. Na druhé straně ale ani výrazněji nevystupuje z průměru.
Jeho role je spíš v tom, že poukazuje na dluh, který koloniální mocnosti vůči africkým státům mají. Ve Francii bude proto společenská důležitost filmu o poznání větší než v našich podmínkách.
Otec a syn
válečný
Francie, 2022, 99 min
Režie: Mathieu Vadepied
Scénář: Mathieu Vadepied, Olivier Demangel
Hrají: Omar Sy, Jonas Bloquet, Alassane Diong, Oumar Sey, Alassane Sy
Také proto se snímek nezastavuje u vyobrazování francouzských vlajek a uniforem, ale dotýká se některých symbolických aktů a monumentů reprezentujících zemi dovnitř i navenek.
Příběh krutostí druhé světové války známe například díky adaptacím Remarqueova Na západní frontě klid, včetně nejnovější netflixovské verze.
Příběh vojáků z druhé strany zeměkoule, kteří nasazují životy v Evropě a setkávají se s absurdní krutostí války, zpracoval například Australan Peter Weir ve filmu Gallipoli. O indiánských vojácích v uniformách americké armády ve Vietnamu je vícero filmů i knih, jako například Apač, který se chtěl stát orlem.
Otec a syn je přes některé etické otázky a paradoxy, který se letmo dotkne, v jádru jednoduchý příběh o statečnosti a hrdinství jednoho otce. Z průměru vystupuje jen díky dluhu, na který poukazuje. Evropa ho má vůči lidem, ke kterým se chovala jako k druhořadým, ale jako kanónenfutr jí byli dobří.
Snímek Otec a syn měl v českých kinech premiéru 7. prosince 2023.
