Všichni známe ty za normálních okolností nevinné věci, co nám dokáží nahnat strach, když se nacházíme sami ve tmě. Lehké zaskřípání dveří, zvláštně vržený stín z oken, dusot nohou a tlumené hlasy od sousedů. Když jsme zranitelní, často ztrácíme schopnost rozpoznat, že mají zcela logické vysvětlení.

Profesor Phillip Goodman (Andy Nyman) zasvětil svůj život vyvracení mýtů o existenci duchů. Ve svém televizním pořadu mnohokrát popřel existenci nadpřirozených sil nebo odhalil podvodné aktivity takzvaných senzibilů.

Vše ale změní setkání s Goodmanovým profesním idolem, který ho seznámí se třemi nevysvětlitelnými příběhy, jež ho donutily přehodnotit svůj skepticismus. Kdo stojí za děsivými případy trojice mužů (Paul Whitehouse, Alex Lawther, Martin Freeman), když ne duchové?

Vyprávění, která Goodman následuje, ho zavedou do strašidelných prostorů bývalé psychiatrie, šerého lesa i rodinného domu, z jehož samotného množství pokojů a prosklených stěn mrazí po těle. K jeho vlastnímu i diváckému překvapení v nich ovšem nenajde neobjasnitelné děsy, ale hluboká psychická zranění.

V tomto ohledu není Ghost Stories úplně typickým hororem. Šetří s lekačkami a místo toho nechává promlouvat záři baterky uvnitř temné chodby nebo perspektivu kamery číhající za stromy poblíž nehybného auta.

Dvojici tvůrců tím pádem nejde pouze o to, aby zrychlili na pár minut tep, ale aby udrželi diváka v napětí po celé trvání scény. Nezvou ho k přihlížení martyria druhých. Pomocí vizuálních klamů, zvukových efektů a hudby Haima Franka Ilfmana, která střídá měkce vřelou a hrůzu nahánějící polohu, ho donutí ponořit se do situace spolu s herci.

Není přitom náhodou, že těmi jsou výhradně muži. Lawtherův mladík na hraně šílenství, Whitehousův vystrašený noční hlídač i Freemanův kariérista toužící po dítěti totiž představují společnost, ve které muži musí potlačit své emoce a přizpůsobit se očekávání, což pro ně má nepřeberné následky. Andy Nyman (mimochodem mnohoholetý spolupracovník iluzionisty Derrena Browna) to dokonce nazval duchařskou verzí populárních Monologů vagíny.

Snímek Ghost Stories potřebuje diváckou pozornost – a ve finále ji také odmění. Pro ty, kteří v ději rádi hledají stopy, jich proto množství rozhází mezi scény jako drobečky. Jednotlivá vyprávění potom navíc smysluplně sváže do uspokojivého konce. Zážitek by ovšem nebyl kompletní, nebýt specifického humoru, který film neopouští ani v těch nejděsivějších okamžicích.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít