Opravdu byl kožíšek princezny Lady z myší? Přečtěte si málo známé střípky o kostýmech českých pohádek
Víte například, zda byl myší kožíšek princezny Lady opravdu z myší, nebo jakou barvu mají šaty princezny Krasomily? K Vánocům a silvestru neodmyslitelně patří pohádky a mezi nejoblíbenější patří ty, které se natočily v Československu i před několika desítkami let. Pohádky často vznikaly ve spolupráci s Filmovým studiem Barrandov, odpovědi proto zná vedoucí Fundusu Barrandov Studia Eva Žambochová.
Císařův pekař – Pekařův císař
Dvoudílná pohádka režiséra Martina Friče měla premiéru v roce 1951. Jan Werich, který ztvárnil hlavní roli císaře Rudolfa II. a zároveň pekaře Matěje, napsal spolu s hudebním skladatelem Zdeňkem Petrem píseň Ten dělá to a ten zas tohle. Návrhy kostýmů měl na starost Jiří Trnka.
„Kostýmy pro tento film byly inspirovány skutečnou renesancí, mnoho z nich se pak objevilo v pohádce Byl jednou jeden král,“ přibližuje vedoucí fundusu Eva Žambochová.
Pyšná princezna
Jen o rok později přišla na řadu pohádka inspirovaná příběhem Boženy Němcové Potrestaná Pýcha. Ušlechtilého krále Miroslava si zahrál Vladimír Ráž, napravenou princeznu Krasomilu pak Alena Vránová (tehdy Kohoutová).
„Pohádku všichni známe jako černobílou, mnoho lidí je tak vždy překvapeno, že šaty princezny Krasomily byly ve skutečnosti žluté,“ říká Žambochová. Finanční rozpočet filmu byl navíc omezený, což přineslo úsporná řešení ve spoustě položek. „Rekvizity v záběrech zahrady a hradu byly z velké části vytvořeny z papíru a malovaných kulis,“ dodává.
Princezna se zlatou hvězdou
Také Princezna se zlatou hvězdou je volnou adaptací příběhu Boženy Němcové, která ho zaznamenala v roce 1846 ve sbírce Národní báchorky a pověsti. Scénář zachytil na film v roce 1959 opět režisér Martin Frič. Princezna Lada nosí myší kožíšek, aby se schovala před zlým králem Kazisvětem. Žádná myš na něj ale nepadla.
„Myší kožíšek princezny Lady byl ve skutečnosti vyroben z králičí srsti, protože skutečné myší kožíšky by byly příliš malé a obtížné na zpracování. Zlatá hvězda na čele princezny byla vytvořena ze zlatého papíru a byla připevněna pomocí speciálního lepidla,“ popisuje Žambochová.
V roce 2023 ušily repliku bílých hedvábných šatů princezny Lady švadleny ve Fundusu Barrandov Studia, jejich výroba zabrala 115 hodin.
Šíleně smutná princezna
Milostný motiv, kdy se dva dospívající chtějí sami rozhodovat o životních partnerech, zachycuje pohádka Šíleně smutná princezna režiséra Bořivoje Zemana z roku 1968. Princeznu Helenu si zahrála zpěvačka Helena Vondáčková a prince Václava hudebník Václav Neckář.
„Kostýmní výprava této pohádky je typickou ukázkou kostýmního návrhářství šedesátých let, zejména díky použití geometrických tvarů a barevných kontrastů. Černé šaty existují ve dvou vyhotoveních, jedny pro Helenu Vondráčkovou, ve druhých hrál Josef Kemr,“ říká Žambochová.
Tři oříšky pro Popelku
K Vánocům neodmyslitelně patří i věta: „Tváře umouněné od popela, ale kominík to není.“ Pronesla ji Libuše Šafránková v pohádce Tři oříšky pro Popelku před více než padesáti lety. O přízeň prince se v ní předháněla s filmovou nevlastní sestrou Danou Hlaváčovou.
V koprodukci tehdejšího Československa s Německou demokratickou republikou ji natočil režisér Václav Vorlíček. „Červánkové šaty se šily minimálně ve dvou provedeních. Jedny šaty ve velikosti pro Libušku Šafránkovou, ve druhých hrála tehdy těhotná Dana Hlaváčová. Pro hlavní postavy byla na Barrandově vyrobena krejčovská torza, na kterých se kostýmy připravovaly bez přítomnosti samotných herců,“ přibližuje vedoucí fundusu.
Jak utopit Dr. Mráčka
České vodníky, kteří chytají utopené duše do hrnečků, ztvárnili na počátku 70. let Miloš Kopecký, Libuše Šafránková, Vladimír Menšík nebo František Filipovský. Zatímco jejich postavy vstupují po schodech do Vltavy, chodí po dně a na břeh se vrací bez kapky vody na kabátu, obyčejný člověk doktor Mráček (Jaromír Hanzlík) bývá celý zmáchaný.
„Kostýmy vodníků byly navrženy s důrazem na zelené a modré odstíny, aby symbolizovaly spojení s vodou. Doplňky byly často pokryty lesklými materiály, aby připomínaly řasy,“ uvádí Žambochová.
S čerty nejsou žerty
Jedno z nejlépe zpracovaných pekel v českých filmech zachytila pohádka z roku 1984 S čerty nejsou žerty s luciferem Karlem Heřmánkem. Režisér Hynek Bočan ji také zpracoval na motiv pohádek Boženy Němcové Čertův švagr a O Nesytovi.
Armáda pořádající přehlídku se mohla chlubit nanejvýš hezkými uniformami, které jsou dosud žádané. „Kostýmy jsou inspirovány rokokem. Vojenské uniformy (z pohádky S čerty nejsou žerty) jsou jedny z nejoblíbenějších vojenských uniforem v barrandovském fundusu,“ popisuje.
