„Pohodlí, to víme, to je banální. Miloš Forman to řekl přesněji. Podle něj by každý člověk měl trošku uvažovat, jak by dokázal víc, než na co opravdu má. A to je, myslím, právě onen boj v tvorbě — neustále pokoušet své hranice. Pak může být výsledek také dobrý. Ne jen nějaký produkt nebo recyklace. Je to neustálá nejistota, jestli to bude fungovat, a snaha dosáhnout na mez nedosažitelného,“ pokračuje režisér Sláma ve svých úvahách.

Nutnost úzkosti

Moderátorka se Bohdana Slámy, který tragickou nehodou přišel o jedno ze svých dětí, v souvislosti s jeho scénáři ptá, jestli se někdy trápí. Sláma odpovídá: „Samozřejmě, že se trápím a samozřejmě že je tvorba jakýsi prostředek, jak takové věci zpracovat, posunout je do vyprávění. I ta tvorba je utrpení, protože je spojená s velkými pochybnostmi. A když si člověk neprojde utrpením, tak jen těžko může vzniknout úplně dobrá věc."

Přehrát

00:00 / 00:00

Hostem Osobnosti Plus je Bohdan Sláma

„Mám ovšem sebeléčebné mechanismy, abych dokázal stresy rozpouštět. Například chodím běhat. Ale s určitou mírou úzkosti pracuji permanentně, protože kdybych ji neměl, tak proč bych se vůbec zabýval nějakými těžkými situacemi, které řeším ve scénáři?“ dodává filmař.

Práce i na tři roky

Téma, o kterém se s Barborou Tachecí rozhovořil, umožnilo nahlédnout do tvůrčí práce režiséra a scenáristy: „Popravdě řečeno, nejvíc zápasím s pokorou při psaní scénáře. Pro mě je to práce i na tři roky. A v momentě, kdy dospěji do bodu, odkud už to nejde dál a v němž se mně práce zastavila, musím přemýšlet, kde se stala chyba,“ vysvětluje Sláma.

„A musím zpětně revidovat své nápady, které mi v tu chvíli připadaly dobré. Ale vlastně vám totálně zarazí práci na smyslu celé věci. Pak musíte svůj vymazlený, očekávaný nápad odhodit a vrátit se poctivě k situaci, která je,“ přidává režisér.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Co by se jinde nedělo

V rozhovoru se Sláma dotkne oblasti politiky a aktuální společenské situace. „Běžně je při kontaktu s lidmi vidět, že jako společnost nemáme ujasněnou hodnotovou škálu. Porušují se věci a dělají takové, které by se v normální společnosti neděly, jak ze strany politiků, tak ze strany občanů. Člověk je v permanentní občanské pozornosti, aby se zase nestalo, že spadneme do náruče nějaké suverénní totality,“ popisuje.

A režisér hovoří o svém dětství v komunistickém režimu: „Svět je komplexní, ambivalentní, má mnoho významů a jednoduché pravdy o něm jsou hloupost. Na takové hlouposti byl tento režim založený. A když i dnes slýchávám podobnou argumentaci, tak se mi ježí všechny orgány v těle.“

Jedno přestane, druhé začne

S manželkou adoptoval Bohdan Sláma pět dětí. Držitel šesti Českých lvů a pěti nominací na ně vypráví, jak se dá něco takového zvládat. „Člověk se od těch dětí vlastně učí. Sebeovládání, toleranci a hlavně se učí, že život je radostná záležitost. Protože ta děcka to v sobě mají. I když se samozřejmě také trápí, je v nich ale pořád takové přirozené dychtění,“ říká.

„Samozřejmě v pěti dětech je to tak, že jedno děcko přestane zlobit, druhé začne, jedno přestane mít nějaký problém a v tu chvíli dvě další mají problém ještě daleko šílenější. To jsme se se ženou museli velmi učit, abychom to zvládli,“ přiznává.

„Mám ho pořád,“ odpovídá host Osobnosti na otázku, zda nemá strach o to, jak tolik dětí uživí, „to je v mé práci bohužel opakující se zjev, že zažijete chvíle, kdy si říkáte: sakra, my nemáme příští měsíc z čeho žít.“ Kompenzaci starostí vidí Sláma jednoznačně z radosti z dětí a radosti nad jejich úspěchy.

Barbora Tachecí, Kateřina Tesařová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít