Dokumentarista Zangi: Natočit film bez podpory je v Česku téměř nemožné
Studoval střihovou skladbu na Filmové fakultě Akademie múzických umění. Postupem času prý ale pochopil, že se chce realizovat jako tvůrce, a zakotvil na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. „FAMU v Praze je hodně artová škola, zatímco FAMO v Písku je více pragmatická. Počítá s tím, že je to druh byznysu, že je potřeba filmy dělat i divácky zajímavé,“ vysvětluje dokumentarista, kreativec a hudebník Filip Zangi.
Studium střihu na pražské škole ale považuje za velkou výhodu. „Myslím si, že mi studium střihové skladby dalo hodně. Za rok, co jsem tam byl, jsem se toho nesmírně moc naučil a těžím z toho doteď,“ přiznává.
Hostem Hovorů dnes je Filip Zangi, který se trefuje do snobství v psychologickém dokumentu Probuzení
Na FAMO v Písku studoval původně hranou tvorbu, po prvním semestru se ale rozhodl přestoupit na tvorbu dokumentární. „Na škole jsem si uvědomil, že mě to vlastně k tomu dokumentu táhne, a tak jsem přestoupil a u toho jsem už zůstal, protože jsem se tam našel,“ popisuje.
Současnost ale podle něj dokumentům nepřeje. Jako důvod uvádí velké množství různých přísných restrikcí a také, jak říká, určité „nepříznivě levotočivé závany větru ze severní Ameriky“.
„V Americe totiž nastal takový novolevicový trend. Původně jsem si myslel, že se nás to moc netýká. Ale teď chtěl můj kolega a kamarád natočit dokument a nedostal na něj podporu s odůvodněním, že hlavní protagonista má prý příliš pravicové názory. Což v našich zeměpisných šířkách úplně nechápu a vidím to jako určitou hrozbu. Protože film, který chtěl točit, se vůbec politiky netýkal, a přesto tam byl vyřčen tento problém,“ popisuje.
Natočit film bez podpory je podle něj přitom v Česku téměř nemožné. „Ve škole se i učíme, že dávat vlastní finance do filmu je v podstatě sebevražda. Jsme malý trh, je nás tady pořád 10 milionů a bez státního fondu a bez externích podpor de facto filmy nemohou vzniknout,“ vysvětluje.
Nežádoucí názory
Jako absolventský film natočil dokumentární psychologický experiment Probuzení, který se trefuje do snobství. Spolupracoval na něm s renomovaným fotografem Jiřím Machtem.
„Přišel jsem za ním se svérázným nápadem, že budeme chodit s filmovým štábem po ulicích Prahy a pomocí různých kolemjdoucích fotit mobilem různé, třeba i nesmyslné fotky. Ty potom necháme vytisknout na velké formáty a využijeme Jirkovu vernisáž k tomu, abychom tam tyto obrazy vystavili a předstírali, že je to jeho tvorba,“ popisuje námět filmu.
Pro téma se rozhodl z několika důvodů. „Od střední školy vnímám, že některé názory na umění jsou vlastně nežádoucí. Člověku je často vštěpováno, že si má automaticky o něčem myslet, že je to dobré jen proto, že to buď někdo napsal, nebo vytvořil, aniž by to sám takto cítil. A to potom vede k tomu, že se lidé často bojí mít vlastní názor. Takže přece když to fotil Macht, musí to být dobré a já o tom musím říct, že to je dobré,“ naznačuje.
Po odhalení pravdy se lidé rozdělili na zhruba tři tábory.
„Jeden trval na tom, že se jim fotky líbily i přesto, že věděli, jak vznikly. To si cením, protože je to zaujetí nějakého stanoviska nehledě na okolnosti. Velmi početná část lidí se ale naštvala a odešla. A pak tam bylo i pár lidí, kteří se snažili předstírat, že předtím vůbec nic neřekli. Což ovšem neudělali úplně šťastně, protože my jsme je měli natočené,“ usmívá se filmař a také hudebník Filip Zangi.
Vnímá jako svůj hlavní profesní obor filmařinu nebo hudbu? Kdy si naposledy zahrál se svým otcem perkusistou Imranem Zangim? Věnuje se natáčení reklam čistě pro obživu, nebo ho to i baví? Poslechněte si celý rozhovor. Ptá se Vladimír Kroc.
