V březnu diváky čeká smršť českých dokumentů. Premiéru bude mít Vyšetřovatel i snímek o Kuciakovi
Do konce března vstoupí do českých kin hned osm domácích dokumentárních filmů. Které stojí za pozornost? Na kinopremiéru se během tří týdnů chystají Pongo Calling, Návštěvníci, More Miko, Stop Time, Je nalezena tím, koho hledá, Vyšetřovatel a Velké nic. A k tomu navíc dánsko-americko-český snímek Kuciak: Vražda novináře.
Další domácí filmy se budou v v březnu promítat na festivalu lidskoprávních dokumentů Jeden svět. Dohromady s projekty vyzdviženými nedávno v nominacích na nejlepší snímky loňského roku na Českém lvu (Zkouška umění, Good Old Czechs, KaprKód, Toyen – baronka surrealismu a Bratrství) podávají obrázek o tom, jaký je záběr českého dokumentárního filmu.
Tváří v tvář hrůzám
Na vyšetřování válečných zločinů spáchaných armádami po rozpadu Jugoslávie pracoval i český vyšetřovatel. Jmenuje se Vladimír Dzuro a na Balkán se vrátil v knize Vyšetřovatel: Démoni balkánské války a světská spravedlnost.
Jeden svět hledá cenu bezpečí. Lidskoprávní festival zahájí mozaika příběhů z války na Ukrajině
Číst článek
Ta byla následně adaptovaná do podoby audioknihy a teď se Dzuro představuje také v samostatném dokumentárním filmu. Natočil ho s režisérem Viktorem Portelem z Paměti národa.
Je cenným připomenutím toho, jak jsme byli součástí aktivit mezinárodního společenství v Bosně a dalších částech bývalé Jugoslávie. Se vším, co to – někdy bohužel – obnášelo.
Šlo ostatně o první válku, kterou Česko zažilo po sametové revoluci. Je jen škoda, že je film rozkročený mezi rekapitulací Dzurova působení v bývalé Jugoslávii, stylizovaným portrétem postavy provázený jejím vlastním, sošně znějícím hlasem mimo obraz a formulaci obecnějších otázek o povaze spravedlnosti.
Ta má podobu mlýnů, které melou velmi pomalu, a někteří v ně v mezičase zcela ztratí důvěru.
Kuciakova střední Evropa
Investigativní charakter má dokument Kuciak: Vražda novináře. Film výborným způsobem rekapituluje otřesnou slovenskou kauzu, která je stále živá ve veřejné paměti.
Kino Atlas v březnu opět přivítá diváky. Za znovuotevřením je skupina filmových tvůrců
Číst článek
Po pěti letech od vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové je navíc bohužel stále aktuální. Pro středoevropský prostor je to téma, které nesmí zapadnout, i když se ho chopil americký režisér Matt Sarnecki.
Od jednoho případu, který je špičkou ledovce, postupuje k popisu celospolečenských mechanismů. Korupce a prorůstání mafiánských struktur do státu jsou jen některý z nich.
Jako kdyby demokracie ve střední Evropě byly odsouzené k tomu, že je politické zájmy, kterým se zrovna nehodí některé standardy Západu, kdykoliv můžou uvrhnout na proruskou, totalitární nebo populistickou trasu.
Podobně jako film Kuciak: Vražda novináře postupoval od konkrétního k obecnému, ostatně také rumunský film Kolektiv režiséra Alexandera Nanaua, kterému se to podařilo dotáhnout až k oscarovým nominacím.
Jsme jen návštěvníci
Patrný mezinárodní potenciál má film Návštěvníci od režisérky Veroniky Liškové, natočený na Špicberkách. Příběh české vědkyně Zdenky Sokolíčkové má několik vzájemně se doplňujících ohnisek.
Špicberky jsou ve filmu „nejistým“ regionem z norského politického hlediska, zároveň symptomem globální klimatické krize a nakonec film ústí obecně do obrazu křehkého vyznění lidské dočasnosti. Jsme jen návštěvníci.
Hned dva dokumenty mají za hrdinu romské řidiče kamionů a jsou situačním portrétem lidí, kteří se občansky postavili k aktuálním okolnostem, ať už šlo o lokální dopady migrační krize (Jaroslav Miko ve filmu More Miko), nebo protiromské výroky prezidenta Zemana (Štefan Pongo ve filmu Pongo Calling).
Pět modelů (ne)štěstí. Nový dokument Šťastně až na věky pozoruje různé typy partnerských vztahů
Číst článek
Svéráz protagonistů a jejich nejbližších je pak kořením řady zobrazených situací, i když například Pongo Calling se na jednotlivé sekvence do určité míry rozpadá.
Život v krajině textů
V záplavě filmů by neměl zapadnout relativně nenápadný snímek s názvem Je nalezena tím, koho hledá. Jeho poetický název krásně vystihuje oddaný dialog překladatelky Anny Kareninové se slovy, autory a texty. Plně prožívané intelektuální partnerství.
Ať už jde o světové literární veličiny typu Ezry Pounda nebo Kareninové někdejšího partnera, významného českého básníka Petra Kabeše. Právě takto, v krajině textů, představuje Kareninovou film debutujícího Petra Michala.
Jeho film se stal jedním z objevů jihlavského festivalu dokumentárních filmů už proto, že autor dokázal k žádanému a televizně standardizovanému formátu portrétního dokumentu přistoupit velmi osobitě.
