Tři měsíce natáčeli Na západní frontě klid v bahně. Teď čtyři Češi usilují o Oscara
Půl roku v zákopech, bahně a po kotníky ve vodě. Takovým výzvám museli čelit němečtí filmaři při natáčení válečného snímku Na západní frontě klid. Na place jim pomáhali také také čtyři čeští tvůrci, kteří se dostali mezi nominované na prestižního Oscara.
V kategorii pro nejlepší masky bude o zlatou sošku usilovat také Linda Eisenhamerová. „Bylo to fyzicky strašně náročné. Ráno si obout holinky, čtyři teplé kabáty a vyrazit do několika kilometrů fantasticky udělaných zákopů plných bahna a vody. Samozřejmě se točilo v zimě. V podstatě jsme si to tam ‚odmrzli‘,“ popisuje teď už s úsměvem maskérka, která strávila zhruba tři měsíce po kotníky v bahně na filmovém place u Milovic.
S novým zpracováním Na západní frontě klid zabodovali filmaři v nominacích na prestižní Oscary. Mezi nimi také čtveřice Čechů, kteří na snímku spolupracovali.
„Dělali jsme na obličeje spoustu jizev. Na každého herce bylo udělané speciální pouzdro na zuby, aby je neměly bílé, aby byly zažloutlé. Myslím, že je to v tom filmu docela hezky vidět. Jeden z herců měl obrovskou kontaktní čočku, jako že je na jedno oko slepý.“
Podle maskérky musel bahnitý make-up vypadat hlavně přirozeně. „Aby ta špína nebyla k smíchu. Nebo třeba aby po výbuchu nebyli moc čistí, anebo příliš špinaví. Samozřejmě se musíme domlouvat s kostymérkami, aby kostým seděl k našemu make-upu a nerozcházeli jsme se v barvě,“ komentuje Eisenhamerová, která měla po ruce speciální barvy na líčení.
„Když šlo do tuhého a byli jsme na place, tak se vymyslela scéna, kde se položili na zem lidé, kteří hráli mrtvoly. Klobouk dolů před těmi kluky, který si tam v mrazu do toho bahna lehli. Teprve pak jsme viděli, jak kdo leží, kde by bylo potřeba přidat krev, jizvu nebo ušpinit. Pak přišly na řadu i kýble s bahnem.“
Rozkvetlé zákopy a PCR testy
Na německé válečné drama z první světové války se připravovali už v zimě. Natáčení jim před dvěma lety stěžovala také covidová pandemie.
Nominace na Oscary ovládlo sci-fi o mezigeneračním traumatu. Uspět mohou i Češi
Číst článek
„Ráno se připravoval kompars třeba i okolo sto padesáti lidí. V patnácti nebo dvaceti maskérkách to dělaly asi tři hodiny. Měla jsem tam také skvělou Terezu Hrdličkovou, která krom toho, že se starala o výpomoc, tak ještě zároveň každý večer seděla nad seznamy komparzistů, kteří museli chodit na PCR testy. A pak popřípadě řešila, komu zavolat, když někdo vypadl,“ vysvětluje maskérka Eisehamerová.
Vzpomíná také na to, jak jim v květnu nečekaně rozkvětly kulisy zákopů: „To bylo hrozně hezké. Vraceli jsme se tam na poslední natáčecí den. Připravovali jsme scénu, kdy Francouz topil hlavního hrdinu v bahně. A ty zákopy, jak byly obložené dřevem, tak některé ty klády měl už pupeny. Takové hezké finále.“
Natáčení podobných velkofilmů je podle maskérky tak trochu adrenalinový sport. „Mám to třeba tak, že když pracuji, tak nejsem nemocná. Tělo jede na sto procent. Po filmu ale odpadnu a týden se dávám dohromady. Po natáčení jsme vyhodili ty zabahněné kabáty do kontejneru, protože to už nešlo ani vyprat. Vždycky se říká, že maskéři mají takové čisté povolání a všechny věci máme čisté. Tady to tak ale rozhodně nebylo,“ říká pro Radiožurnál.
Nahrávání dechu a dialogů
O zvukovou stránku filmu plného výbuchů a střelby se postaral také Viktor Prášil. „Některé věci samozřejmě můžete dodělat v postprodukci, když si pozvete herce do studia, aby vám něco řekli znova nebo něco jinak zahráli. U toho dechu se to ale hrozně špatně dodělává, protože je ten herec v určité emoci,“ vysvětluje zvukař, který je nominovaný společně s německými kolegy na Oscara v kategorii za nejlepší zvuk.
Il Boemo, Arvéd nebo BANGER. O Cenu české filmové kritiky bojují tři snímky, mají shodně čtyři nominace
Číst článek
„Je to spontánní a v postprodukci se to špatně nasazuje na obraz. Takže pro nás bylo naprosto zásadní nahrát dech stejně jako všechny ostatní dialogy.“
Američtí filmoví akademici pak nominovali za nejlepší vizuální efekty dvojici trikařů Viktora Müllera a Kamila Jafara. S českým a německým štábem plánují letět do amerického Los Angeles zhruba za dva měsíce, těsně před předáváním Oscarů. Jestli některou z devíti nominací promění ve zlatou sošku, se dozvíme na slavnostním předávání v noci na 13. března.
