Pro mě je západní absurdita a blbost daleko snesitelnější než ta východní, říkal Jiří Voskovec

„Já byl vlastně v exilu odjakživa, nikdy jsem docela nepatřil tam, kde jsem byl. Jako by se mi pořád stýskalo po nějaké době, po nějakém místě," řekl na podzim 1974 herec Jiří Voskovec v rozhovoru, který s ním pro exilový časopis Listy vedl Antonín Jaroslav Liehm. Vzpomínky na něj si poslechněte v pořadu Českého rozhlasu Plus.

Portréty Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jiří Voskovec

Jiří Voskovec | Foto: Fotobanka Profimedia

Jiří Voskovec (1905–1981) prožil mimo rodnou vlast více než polovinu života a pro většinou domácích příznivců dvojice Voskovec – Werich byl jeho exil kusem reality, s nímž se naučili žít.

Přehrát

00:00 / 00:00

Západní absurdita je mi milejší, říkal Jiří Voskovec

Několikrát promluvil k domovu prostřednictvím Rádia Svobodná Evropa; v roce 1963 byli posluchači Československého rozhlasu nejspíš šokováni, když stanice Praha odvysílala v rámci pravidelného Zrcadla kultury půlhodinový rozhovor, který s Voskovcem natočil v USA Karel Kyncl.

Jak se u nás proměňovala politická atmosféra, Jiří Voskovec (a s ním i Jan Werich) byli „povolováni“ nebo „zakazováni“. K absurditám doby patřilo, že když v 80. letech vycházela knižní řada Hry Osvobozeného divadla, téměř důsledně v ní bylo vynecháno jméno Jiřího Voskovce, se jménem Jana Wericha se šetřilo a vůbec nejčastěji byli jako autoři uváděni „V&W“.

Komunisté perou umělcům mozek

2:28

‚Když do 9. ledna neodletíte, musím vám vzít pas.‘ Před 80 lety Werich a Ježek emigrovali do USA

Číst článek

A jakkoli jsou pamětnické vzpomínky často nepřesné, dodejme, že v roce 1975, kdy oběma umělcům bylo sedmdesát, se údajně televizní a rozhlasové vysílání vyhnulo jakékoliv zmínce o kulatém výročí.

Životní příběh Jiřího Voskovce by vydal na román. Spolu s Janem Werichem a Jaroslavem Ježkem tvořil páteř Osvobozeného divadla, které bylo jedním z určujících prvků kulturního života v meziválečném Československu. Postupně se začala témata jejich her ubírat směrem k sociálně laděné satiře, reagující na společenskou a politickou situaci.

Komunisté si je chtěli přivlastnit, Jiří Voskovec (počátkem 50. let podezřívaný v USA ze sympatií ke komunismu) to ale odmítal: „My nebyli zvlášť zaměřeni na Moskvu. Komunistická ideologie nás iritovala svou disciplínou a kožeností. Komunisti ustavičně umělce sociálně a politicky vychovávají, perou jim mozek,“ řekl Voskovec v už citovaném rozhovoru z roku 1974.

A dodal: „Pro mě je západní absurdita a blbost daleko snesitelnější než blbost a absurdita východní. Líp se mi v ní dýchá, je mi pochopitelnější.“

David Hertl Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme