Ta se v celoněmeckém měřítku umístila druhá, při podrobnějším regionálním rozklíčování však výsledky kopírují dřívější rozdělení Německa: Zatímco ve v podstatě všech západoněmeckých okrscích zvítězili lidovci, v bývalé NDR stejně suverénně AfD.  

Přehrát

00:00 / 00:00

Kateřina Smejkalová: Východoněmecký porevoluční výbušný koktejl

Pro Němce to není žádný blesk z čistého nebe: strana sice vznikla na západě, rychle si silnou pozici ale vybudovala právě na východ od železné opony, a od té doby ji jen upevňuje. U sousedů jsou tak již také poměrně daleko v analýze příčin, přičemž se už nespokojí s pouhým odkazem na mentalitu pokřivenou totalitou. To zdaleka nestačí, a v krajním případě může být dokonce součástí problému.

Zničující transformace

Rozhodující totiž pravděpodobně je spíš až dění po pádu Berlínské zdi. Ekonomická transformace byla ve východním Německu mimořádně nelítostná – při ze západu řízené privatizaci a restrukturalizaci ekonomiky přinejmenším dočasně práci ztratila většina lidí. Vlivem existenční nejistoty se rozpadaly rodiny, propadla porodnost i vzrostl počet sebevražd, aby demoralizaci dokonala masová migrace na západ.  

Z bleskové deindustrializace, privatizace v drtivé většině do západoněmeckých rukou, a to včetně bytového fondu, i rozpadu veřejné infrastruktury se bývalá NDR navzdory rozsáhlé finanční pomoci zatím nevzpamatovala. Stále se potýká s nižšími mzdami a důchody i minimálními majetky. Do jisté míry tím pádem logický sentiment formulovala saská politička Petra Köpping v kontextu východoněmeckého odporu vůči uprchlíkům: „Možná byste nejdřív měli do celoněmeckého projektu opravdu rovnoprávně integrovat nás z východu“.

Chybějící zastoupení i výsměch

Nedokončené začlenění se přitom zdaleka netýká jen materiální stránky věci, ale i symboliky, reprezentace a obecného společenského klimatu: Sjednocené Německo si kupříkladu neschválilo společnou novou ústavu. Místo toho byl východ fakticky připojen k západu, jeho ústavě a pravidlům, a to i tam, kde to pro něj bylo nevýhodné, jako třeba v otázce potratů, ve které byl východ daleko liberálnější.

Východní Němci jsou dosud dramaticky podreprezentovaní ve všech rozhodujících funkcích, ať už jde o parlament, redakce médií, univerzity nebo soudy, a to mimořádně paradoxně i u sebe doma na východě. Když se přidá pohled na majetkové poměry, kdy také máloco patří někomu místnímu, často z východu zaznívá, že co se vzletně oslavuje jako „znovusjednocení“, byla fakticky spíš kolonizace.

Výbušný koktejl náročných změn a pociťované nespravedlnosti je kompletní, když se ke všemu přičte výsměch, pohrdání a přehlížení, kterému jsou východní Němci po dekády vystavení. Vítězné tažení politické korektnosti jako by se týkalo všech ­– kromě výchoďáků. Jeden západoněmecký politik nad výsledky eurovoleb zase trefně prohlásil, že by možná bylo na místě východu země věnovat víc pozornosti, protože drtivá většina jeho spoluobčanů zřejmě důvěrněji zná Mallorcu než Braniborsko.

Důsledky ignorování nespokojenosti

Způsob protestu prostřednictvím volby extremistů se nám tak nemusí líbit, nicméně faktem je, že na východě Německa je důvodů k nespokojenosti víc než dost a mainstreamová politika je většinu ze tří a půl posledních dekád spíš vůbec nebrala na vědomí, než účinně řešila.

Částečně se bohužel zdá, že nyní už je definitivně pozdě. Alespoň pro všechny nadcházející zlomy, krize a transformace zkusme mít s pohledem na východ Německa na paměti, jak důležitými vodítky materiální spravedlnost, reprezentace a symbolické uznání musí být.

Autorka je politoložka, působí ve Friedrich-Ebert-Stiftung

Kateřina Smejkalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít