Cyrilometodějský kult ale zdaleka není jen moravskou záležitostí. K jeho odkazu se hlásí i preambule Ústavy Slovenské republiky z roku 1992. Ve velké úctě jej mají v Bulharsku. Ale jak známo, doma není nikdo prorokem. A tak u nás nebyl vztah k soluňským bratrům právě jednoduchý.

Přehrát

00:00 / 00:00

Martin Horálek: Věčně nepohodlní soluňští bratři

K velkým obdivovatelům obou věrozvěstů patřili Karel IV. nebo třeba Marie Terezie. Naopak čeští vlastenci, kteří kráčeli ve stopách Palackého, tíhli raději k Husovi a k husitství. Cyrilometodějská tradice jim byla spíše konkurencí.

Navíc v ní spatřovali možné nebezpečí moravského separatismu. Zřetelně se to projevilo v roce 1869. Zatímco v Čechách slavili pětisté výročí Husova narození, na Moravě byl rok Cyrilova úmrtí vyhlášen rokem cyrilometodějským.

Také masarykovské Československo bylo formováno étosem české reformace. Jenže cyrilometodějská tradice byla spojována s katolickou církví. Navíc tu byl slovenský problém. Již od dob štúrovců byl cyrilometodějský kult stěžejním symbolem slovenské národní emancipace.

Velehradská bazilika

Po založení společného československého státu byl zájem spíše na tom, aby si i Slováci osvojili českou husitskou tradici. To se ale moc nepovedlo. A soluňští bratři tak byli opět nežádoucí z důvodu skrytého separatismu, tentokrát slovenského.

K cyrilometodějské tradici se po roce 1939 hlásila i první Slovenská republika. Ovšem i tady se vyskytl problém. Památka velkomoravských misionářů obsahuje ideály slovanské vzájemnosti a sympatie k pravoslaví. To ale nemohli potřebovat nacisté.

To, co vadilo nacistům, bylo za několik let sympatické komunistům. Étos slovanské pospolitosti a kultury Východu vylepšoval Cyrilovi s Metodějem kádrový profil. Oslavy v roce 1963 měly dokonce celonárodní charakter. Po krátkém období relativního uvolnění v roce 1968 však začala v Československu éra normalizace. A s ní i tvrdý postup proti všemu, co bylo spojeno s vírou a s katolíky.

Když byl navíc v říjnu 1978 zvolen za papeže kardinál Karol Wojtyla, velký obdivovatel Cyrila s Metodějem, bylo zle. Soluňští bratři se stali úhlavními nepřáteli většiny komunistů východního bloku. Ale i komunisté prohráli.

Symbol pádu bolševika se odehrál v roce 1990, kde jinde než na Velehradě. Společně s třistatisícovým davem věřících tu papež Jan Pavel II. děkoval Cyrilovi s Metodějem za čerstvě nabytou svobodu.

Těžko předvídat, komu dalšímu budou ještě soluňští bratři trnem v oku. Vsadil bych se, že i pak ale bude každoročně 5. července zaznívat od velehradské baziliky: Víře vždy věrní budou Moravané. Dědictví otců zachovej nám, Pane!

Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize

Martin Horálek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít