Nakonec se Dědek z kandidátky stáhl, aby nemusel čelit výtkám, že si vliv ve straně koupil. Všichni ti, kdo se Starostům posmívali, by si ale měli zamést nejprve před vlastním prahem.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

V těchto dnech se spustily dva záslužné projekty – Dotační parazit a Politické finance. Oba tak či onak srovnávají finanční kondici partají a výsledek je bohužel tristní – většina relevantních stran je ve vleku svých sponzorů, což vzbuzuje oprávněnou pochybnost, zda kromě toho, že slouží občanům, svým voličům a straníkům, tak zda především ve větší míře než malé nepomáhá i sponzorům.

Samé trojky

Politické finance hodnotily strany podle střetu zájmů, zahraničního vlivu, finanční stability, dle anonymních dárců a transparentnosti. Je dosti tristní, že celkovou jedničku dostali jen zelení, piráti a komunisté, tedy rozhodně ne ty strany, které určují běh velké politiky v Česku. Ty najdeme bohužel na druhé straně spektra s trojkou, ať už je to ANO či třeba ČSSD.

ANO to celkem bez překvapení schytalo za zadlužení, a to zadlužení u koho jiného než Andreje Babiše. A to v čím dál větší míře. Předloňský dluh předsedy ANO Babiše vůči věřiteli Babišovi byl 37,5 milionu korun, loni už 153 milionů korun. Vedle toho se veřejné zakázky sponzorů ANO počítají do miliard.

ČSSD má také obrovské problémy s financováním, skoro polovina příjmů strany jde z vypůjčených peněz. Situace je pro stranu kritická zvláště potom, co po devastujícím rozsudku v kauze Altner si musela u Fiobanky půjčit 338 milionů korun. Propadla i ODS, jen o trochu lépe jsou na tom lidovci či TOP 09.

Svéráz financování zemanovců

Svéráznou kapitolou v neutěšeném stavu financování politických stran je pak Strana práv občanů, která je svázána s prezidentem Milošem Zemanem. V hodnocení také propadla, ale druhý projekt Dotační parazit ukazuje, že přes svůj relativně malý význam je velmi vítanou destinací pro dárce. A to ne ledajaké. Mnohé z nich můžeme potkat v delegaci prezidentského speciálu při zahraničních cestách, při audiencích na Hradě či jinde v okolí prezidenta.

V minulém roce tak například firma Liglass Trading poslala partaji 200 tisíc a v září už hradní kancléř psal do Kyrgyzstánu přímluvný dopis tamnímu prezidentovi na podporu této firmy. A tak v oboru neznámá firma pak zakázku na stavbu hydroelektráren skutečně získala, byť nyní to vypadá, že kyrgyzská strana po prověření firmy zase od obchodu cukne.

Vedle mediálně známých donátorů, jako jsou Babiš, senátor Ivo Valenta, partner Penty Marek Dospiva, poradce prezidenta Martin Nejedlý a další lze tedy v seznamech donátorů najít i desítky méně významných sponzorů, kteří se však dostali k nějaké povedené zakázce, dotaci či podpoře.

Potřebujeme úspěšné strany

Jak z toho ven? Je jistě možné dary zakázat, ale pak bychom se museli smířit s tím, že budeme jako daňoví poplatníci přispívat výrazně více na provoz stran prostřednictvím státního příspěvku. A to asi nechceme. Aktuální výše limitace pro jednotlivý dar straně tři miliony je tedy asi v pořádku. Řešení zbývá tedy jen jedno a spočívá jednak v nás voličích a pak ve stranách samotných.

My voliči můžeme dát stranám svou volbou jasně najevo, že jim podezřelé dary netrpíme. A strany musí zase usilovat o to, aby se staly velké nejen kvůli politickému vlivu, ale i kvůli financím. Čím jsou totiž úspěšnější, tím více po každých volbách přiteče do jejich kasy příspěvků od státu.

Ty strany, kterým se toto podaří, se stanou pak skutečně imunní vůči svodům podezřelých dárců, kteří přes ně chtějí ovlivňovat politiku ve svůj prospěch.

David Klimeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít