A jestli náhodou nemá namířeno k nějaké jiné, úplně konkrétně k Tomio Okamurovi, kam třeba podle poslance ODS Marka Bendy stejně myšlenkově dávno patří.

Výsledkem emotivní debaty byla podle účastníků symbolická „žlutá karta“, kterou Klausovi udělil předseda Petr Fiala. Co to přesně znamená a za jakých okolností by po druhé žluté mohla následovat v duchu fotbalových pravidel červená, není úplně jasné.

Převzato z Plusu

Symbolem nové ODS

Jisté jsou jen dvě věci. Klaus rozhodně nijak nezpomalil, což dokazuje jeho zatím poslední pondělní komentář pro Novinky.cz na téma roku 1968. A za druhé: Petr Fiala je v poměrně nekomfortní pozici, protože to byl on sám osobně, kdo Klause juniora před pár lety vyzval k návratu do ODS a učinil jej odborným mluvčím pro oblast školství.

A velmi pravděpodobné je, že se vedení ODS rozhodně nechystá k nějakým radikálním krokům: veřejný konflikt kvůli nositeli slavného jména v době, kdy se ODS tak tak vzpamatovala z kritických let 2012−2014, si nikdo moc nepřeje, zvlášť, kdyby to mělo být to jediné, co veřejnost v souvislosti s ODS v době před volbami uslyší.

Václav Klaus mladší je tak vlastně jedním ze symbolů „nové ODS“ po roce 2014. Zdecimovaná strana, která se s obtížemi v říjnu 2013 vůbec protáhla do Poslanecké sněmovny, potřebovala chránit své „pravé křídlo“ − a usoudila, že líp bude mít Václava Klause ve stanu, než aby jaksi stál před ním, že…

Základní otázka samozřejmě zní: přitáhne Václav Klaus mladší více voličů ODS, než kolik jich dokáže odpudit? Klaus získal loni v Praze 22 635 preferenčních hlasů, zdaleka nejvíc ze všech kandidátů ODS, která v Praze oslovila skoro 100 tisíc voličů. To je pro Klause jistě velmi solidní výsledek, druhý nejlepší v celé zemi (po Andreji Babišovi).

Na druhou stranu, třeba Miroslava Němcová v roce 2013 dosáhla v hlavním městě na 26 866 preferenčních hlasů ve chvíli, kdy ODS v Praze volilo „pouhých“ 70 tisíc lidí.

Jednoduché řešení neexistuje

Problém ODS je ovšem v tom, že se Klaus díky svým silným slovům, pravidelnému prostoru na druhém nejsledovanějším zpravodajském webu, a upřímně řečeno taky díky svému jménu, stal až „příliš silným hlasem“ ODS. I když, jak tvrdí partajní insideři, jeho podpora uvnitř ODS je mnohem slabší, než to vypadá „zvenčí“, když se mluví o čemsi jako „Klausově křídle“.

Což ovšem základní dilema ODS nijak neřeší. Protože jednoduché řešení skutečně neexistuje do chvíle, než se z ODS znovu stane masová strana schopná přesvědčit 20, nebo ještě lépe 25 a víc procent voličů. V takové straně se může najít pohodlně užitečné místo pro vyhraněné názory, které se ne vždycky shodují s oficiální stranickou linií. (Aspoň někdy by tedy mohly.)

Svého času to tak chodilo v ODS i ČSSD. Jaroslav Foldyna tu byl vždy jako děčínský svéráz rozumějící svým voličům. Ve chvíli, kdy se stal místopředsedou 7% strany, to vypadá poněkud jinak.

Jinými slovy, Petr Fiala může „problém Klaus“ vyřešit pouze v případě, že on a jeho lidé budou „hlasitější“, přesvědčivější a úspěšnější. Před rokem si Václav Klaus junior mohl myslet, že se v dohledné době stane předsedou ODS. Nepodařilo se. Je otázka, jak dlouho ho to může ještě bavit.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít