Kritická odborná analýza zkresleného a poměrně jednostranného obrazu války v Gaze vysílaného týdny a týdny Českou televizí po brutálním krvavém útoku Hamásu na izraelské obce, je podjatá a dokonce antisemitská.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Fischer: UMPRUM – další oběť ve válce propagand

A to jenom proto, že se nekryje s názorem redakce a popisuje dehumanizující postupy zobrazování lidského neštěstí ve válce, jež vede k přehlížení mrtvých na palestinské straně ozbrojeného sporu, který trvá dlouhá desetiletí.

Bylo by to možná úsměvné a poučné, kdyby věc nebyla tak vážná. Kulturní válka o různé výklady světa se totiž v tomto případě dostala na rovinu skutečné války, která se z bojišť ve městech v Gaze přesouvá do celého světa a vede se jinými prostředky v mediálním světě veřejné komunikace.

V těchto sporech se nedá jen tak snadným řezem oddělit pravda od lži, protože se obě navzájem relativizují. Míra vymýšlení přímo ovlivňuje míru pravdivosti, a obojí se slévá v amalgámu, jemuž se říká politická propaganda.

Jako binární automat

Musíme si proto zvykat, že už se nediskutuje a nehledá společný jmenovatel, nýbrž snadné triky, které povedou k vítězství naší jediné pravdivé rozpravy.

Tím nejsnadnějším postupem je spojit každého, kdo protestuje proti dopadům půlroční destrukce v Gaze na civilní obyvatele, s antisemitistickým historickým označením.

Postupně se tak vytváří asociační fixace mezi slovy Palestinec a terorista, kritik izraelského postupu a antisemita, přičemž velmi podobně vytvořený řetězec Izraelec – podporovatel genocidy je považován za nebezpečnou manipulaci (tak jako se divíme spojení Ukrajinec – banderovec – fašista, které naopak tolika lidem na straně ruského vyprávění o válce na Ukrajině přijde pravdivé).

Přestáváme uvažovat, vciťovat se, myslet a jednáme jako vylučovací binární automat, který „volí“ podle předem nastavené volby, ať se děje, co se děje. My a Oni.

Studenti UMPRUM nepodporují Hamás, nesouhlasí s terorem a zabíjením nevinných, tak jako nic z toho nepodporuje naprostá většina studentů protestujících na amerických univerzitách nebo hudebník Jonatán Pastirčák, který měl při předávání Českých lvů v klopě saka palestinskou vlajku.

Ti všichni už jen nechtějí mlčet nad tím, že se na trosky a mrtvé v Gaze díváme jen jako na samozřejmé vedlejší následky, nutný válečný odpad či morální externalitu spravedlivé odvety nebo boje za lepší svět. Už toho snad bylo dost.

Jako by se vracel další resentiment z minulosti, efekt vietnamské války, které měli lidé už plné zuby, protože přestali být přesvědčeni, že všechna ta hrůza je nutná, aby byl zastaven rozpínající se komunismus.

S traumatem?

Nemusíme se studenty na UMPRUM souhlasit, většina lidí v Česku si zjevně myslí dále něco jiného, ale jenom proto nemáme právo studentům jejich protest brát snadným vylučujícím a dehonestujícím označením. Shazovat jejich reakci jako nedospělou, trapnou a nebezpečnou.

Čeští studenti nemusí do války, přesto nechtějí mít poválečné trauma z toho, že mlčeli, když se společnost bez větších výčitek měsíce a měsíce dívala na trosky měst a tisíce umírajících civilistů.

Masakr na Ukrajině, v Izraeli a ke všemu tomu ještě Gaza. Kdo by se divil, že si to všechno nechtějí do budoucna nést s sebou.

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít