Bude dělat čínský vyslanec mrtvého brouka?
Za určitých okolností by mohl příští týden nastat v Praze docela slušný šramot. Aspoň po zkušenostech s děním kolem návštěvy čínského prezidenta před skoro třemi lety, ve které hrály podstatnou roli tibetské vlajky, anebo s devótním ujištěním čtveřice nejvyšších ústavních činitelů směrem k pekingské vládě, jak hluboce se distancují od setkání ministra kultury s dalajlamou.
Na festival dokumentárních filmů Jeden svět s tematikou lidských práv totiž přijede premiér tibetské exilové vlády Lobsang Sangay.
Ten tuto funkci zastává osmý rok, když se role politického reprezentanta vzdal už zmíněný dalajlama, tedy duchovní vůdce Tibetu, okupovaného, přesněji řečeno anektovaného už takřka 70 let komunistickou Čínou.
Já na ně dupy dup
Pobyt exilového premiéra se čínské ambasádě najisto nebude zamlouvat, nicméně se možná k nějakému nátlaku na české politiky neodhodlá.
Opakování něčeho podobně nedůstojného jako po mítinku Daniela Hermana s Jeho svatostí je totiž spíš nepravděpodobné už proto, že český premiér v nejmenším nejeví zájem o klanění před Číňany a nadto za pár dnů odlétá do Washingtonu za Donaldem Trumpem, který s Číňany vede obchodní zákopovou válku a hledí s nevolí na firmu Huawei.
Což je v zásadě i pozice Babišovy vlády - ministerstvo obrany dokonce nařídilo odstranit ze služebních telefonů Huawei bezpečnostní aplikaci.
Zkusit na české politiky zadupat a dosáhnout hladce svého, jako to v říjnu 2016 provedla dnes už bývalá velvyslankyně Kche-čching, si její nástupce Čang Ťien-min zřejmě netroufne.
Poradce v mlze a povstání v krvi
Ví jistě velmi dobře, tak jako každý Čech, že prezidenty Zemanem a Si Ťin-pchingem slibované obří investice u nás zůstaly v mlze. A Zeman zase evidentně neví a to už dlouhou dobu, kde se nachází jeho poradce Jie Ťien-ming. Pokud je tedy na živu.
Praha po letech vyvěsí tibetskou vlajku. Primátor Hřib se sejde s předsedou exilové vlády
Číst článek
Jinými slovy – čínští turisté sice přinášejí výdělky hotelům, restauracím a podobně, ale domorodci z nich zrovna nadšeni nejsou a různá čínská počínání pozoruje domácí veřejnost s větším odstupem. Ambasador tedy nejspíš hostování tibetského premiéra více méně spolkne.
Dost na tom, že tento týden rozhodl Ústavní soud o novém prošetření stížnosti českých občanů na znemožnění pokojného shromáždění a protestu na Hradčanském náměstí během zmíněné návštěvy čínského prezidenta. Což také tehdy bylo ukázkou mocenské zvůle. A těžko pochopit, že pražský Městský soud před dvěma roky shledal počínání police a magistrátu za nezávadné.
A ještě něco: na české nejvyšší hoře zavlaje krátce po pražském pobytu tibetského politika vlajka jeho země. Skupina senátorů poslanců i komunálních politiků ji na Sněžce vyvěsí v den 60. výročí od tibetského povstání. Které Číňané – řečeno pateticky ale i věcně – utopili v krvi skoro 90 tisíc mrtvých. Na čínského diplomata je to nějak moc věcí naráz.
Rok 2024 v české politice. Přehnaná gesta, slabé výsledky a předvolební nervozita
Lukáš Jelínek
Bidenovy milosti. Ať prezident nechá Trumpa útočit
Eduard Freisler
Německo na šikmé ploše
Lída Rakušanová
Katolická tradice jubilejních roků
Martin Horálek