O chvíli později dodává, jak si na diskriminaci stěžuje jen pět procent lidí a vlastně to problém není. Že diskriminace se zdaleka netýká jen Romů, ale třeba i pohlaví nebo věku, ani neuvádí. „Lidé hájí svá práva a jsou napadáni, že diskriminují,“ dodává. Všechno tak splývá v jeden velký zmatek.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Ombudsman, který jde ve svém úřadu proti jeho samotnému smyslu? To nám chybělo

Celý rozhovor působí Křeček dojmem, že neví, co má říct, ani jak přesně. A tak vytahuje klasické ideologické balasty: nebude „neziskovkářským ochráncem práv“, nebude se věnovat tolik menšinám, ale zaměří se na většinu, bude prostě jiný než dosluhující ombudsmanka Anna Šabatová, které dělal v minulosti zástupce.

V rozhovoru padlo i to, že kritika namířená proti jeho osobě je „kampaň“ a že ty, kteří ho kritizují, nikdo nezná. Arogance, nepochopitelné sebevědomí a snaha vytvářet opoziční stanoviska bez jediné snahy o přesnou formulaci toho, vůči čemu se zpovídaný vymezuje.

Prostě někde něco a já to budu dělat jinak. Není proto náhodou, že se Křeček jeví jako ideální kandidát Tomiu Okamurovi (SPD). Ten je lepší řečník než Křeček, ale systém argumentace mají podobný. A navíc: oba pravidelně útočí na Annu Šabatovou.

Motejl, Varvařovský, Šabatová a Křeček

Za působení Šabatové se úřad ombudsmana dostal do hledáčku nejednoho národovce nebo pravicového konzervativce. A vlastně nejen jich. Nebylo to ale úplně tak Šabatové vinou ani zásluhou – prostě se stala veřejnou ochránkyní práv ve velmi zjitřené době.

Brutální spory o přijímání uprchlíků vychýlily českou politickou debatu značně doprava. V politickém poli se de facto nenašel nikdo, kdo by práva lidí prchajících před válkou chránil. Spolu s tím, jak se Anna Šabatová veřejně stavěla k takovým kauzám, jako byla například ta „šátková“, rostly i útoky na její osobu.

Když se 17. listopadu 2015 postavil prezident Zeman na jedno pódium s islamofobním aktivistou Martinem Konvičkou, padalo mezi zúčastněnými jméno Anny Šabatové skoro nejčastěji. Stanislav Křeček to ví a kulturních válek, které témata lidských práv vyvolávají, se účastní aktivně a vědomě. Jeho taktika je jediná: co nejvíce se vůči své bývalé nadřízené vymezit.

Každý ombudsman v krátké historii tohoto úřadu představoval jistou trajektorii. Jinak se choval Otakar Motejl a jinak zase Pavel Varvařovský. I Anna Šabatová měla svou agendu. Ale jen menšinám se rozhodně nevěnovala, už jen proto, že ombudsman se totiž vždy zaměřuje v prvé řadě na stížnosti podávané zvenčí.

Převzato z Plusu

Za vedení Šabatové se úřad zaměřoval na seniory a seniorky, řešil problémy samoživitelek, ohrožených dětí, nebo nerovného postavení žen a mužů. Stanislav Křeček to ve svých výstupech ignoruje a sám se staví do role ochránce širokých vrstev. Už jenom jeho stávající kampaň i předchozí veřejné házení klacků pod nohy své kolegyni ale naznačuje, že mu více než o řešení problémů jde především o sebe.

To, že ho s agendou namířenou v zásadě proti smyslu veřejného ochránce práv chválí Okamura a jeho SPD, dává smysl. Že se mu chystá vyslovit podporu i část ČSSD, je jen dalším znakem totálního úpadku strany, která na lidi rezignovala už dávno. A proto je jí jedno, kdo stojí v čele úřadu, určeného na ochranu jejich práv.

Autorka je komentátorka serveru A2larm

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít