Vysocí úředníci budou nově jmenováni do svých pozic jen na pět let, načež bude na jejich pozice vypsáno výběrové řízení.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Novela služebního zákona není krok správným směrem

Je škoda, že tentokrát nevyužili poslanci vládní koalice Zemanovo veto k hlubšímu zamyšlení nad plánovanými změnami ve státní správě. Zeman je často kritizován za účelovost svých vet, ale účelovost tentokrát vyčuhuje především ze schválené novely.

Týká se především změny, v jejímž důsledku budou na posty vysokých státních úředníků vypisována každých pět let nová výběrová řízení.

Nejenže toto rozhodnutí jde proti zákonným úpravám běžným ve většině západních demokracií, které kladou důraz na odstínění státních úředníků od politických tlaků s pomocí kariérního postupu, a někdy i definitivy, ale stanovení lhůty právě na pět let už někteří analytici označili za poněkud nešťastný pokus o „od-agrofertizování“ státní správy.

Agenda politických náměstků

Nešťastný ne proto, že by se nová vládní koalice neměla pokoušet z vysokých pozic ve státní správě odstranit lidi, které do ní různými způsoby, často v rozporu se služebním zákonem, začala dosazovat už první vláda Andreje Babiše.

Nešťastné je, že se tak děje změnou zákona, která jde proti odpolitizování a profesionalizaci státní správy, které od České republiky dlouhodobě žádala Evropská unie.

Vládní koalice bude kritiky schválených změn jen těžko přesvědčovat, že výběrová řízení na vysoké posty ve státní správě každých pět let se mají konat na základě jakési vyšší logiky, a ne prostě proto, že právě v první polovině roku 2023 uplyne pět let od doby, kdy svoje lidi, často z okolí Agrofertu, prosadil na vysoké úřednické pozice Babiš.

Problém je ovšem hlubší než jen zjevná účelovost schválených změn. Česká republika, která si v Evropské unii vysloužila velmi špatné jméno právě kvůli různým politických manévrům okolo zákona o státní službě, se totiž nejspíš znovu octne v hledáčku Bruselu.

Příběh zákona o státní službě začal už v roce 2002, kdy naše země musela přijmout zákon zaručující profesionalizaci a odpolitizování státní služby coby podmínku pro vstup do Evropské unie. Jenže hned po přijetí do unie různé politické garnitury napříč politickým spektrem opakovaně pod různými záminkami odkládaly účinnost zákona.

Krácení dotací

V roce 2014 došla Bruselu trpělivost a pohrozil krácením dotací, pokud Česká republika nebude mít fungující zákon o státní službě, který zabrání kupříkladu tomu, aby se s pomocí zpolitizované státní správy různí šíbři nepřiživovali na evropských dotacích.

Sobotkova vláda tedy přijala novelu, která zavedla jak pozice odborných náměstků, tak odstínila v podobě kariérních jistot státní úředníky od politických tlaků.

Babišova vláda hned po svém nástupu začala přísná kritéria nejen obcházet, ale také je v podobě vlastní novely zákona o státní službě rozmělňovat. Současná vládní koalice bohužel v tomto útoku na poměrně dobrý zákon z roku 2014, s nímž byl Brusel spokojen, pokračuje.

Zeman má pravdu, že vůbec není jasné, jakou agendu budou vlastně političtí náměstci mít, když budou jakousi paralelní strukturou, která vůči odborně fungující části státní správy – podléhající superúředníkovi ve funkci náměstka ministra vnitra a státním tajemníkům – nebude mít téměř žádné pravomoci. Má tak pravdu, když mluví o politických trafikách.

A má pravdu i opozice, když mluví o dalším kroku k politizaci státní správy. Škoda jen, že si při své kritice novely zákona o státní službě nezametli politici ANO před vlastním prahem. Cesta k rozmělnění zákona o státní službě a politizaci státní správy začala totiž právě během vlád ANO.

Autor působí na New York University Prague

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít