Přestaňme pomáhat politickým ‚šmejdům‘
Výsledky prvního kola prezidentské volby ještě nebyly dopočítány a již jeden z kandidátů, kteří uspěli, na své tiskové konferenci bystře zahájil kampaň do kola druhého. Nebývá zvykem v takové chvíli vybalit na veřejnost témata, jimiž hodlá v následujících dvou týdnech častovat svého soupeře, zároveň se však jednalo o jedinečnou příležitost, jak je dostat do povědomí milionového publika momentálně nalepeného na televizní obrazovku.
Strategie tohoto vystoupení byla zřejmá: nešlo o marnou snahu získat voliče poražených kandidátů, ale znechutit je a odradit od toho, aby přišli k následující volbě hodit svůj hlas protivníkovi.
Tomu odpovídala i bizarnost předložených argumentů, jejíž funkcí bylo vyprovokovat o nich pohoršenou debatu politických komentátorů a tím jejich účinek multiplikovat. Mnozí na to skočili a ihned je šířili po sociálních sítích s představou, že je přece nikdo nemůže brát vážně. Jenže může a kvůli tomu se to ve volebních kampaních dělá.
Podobně přece před časem postupoval tým odcházejícího prezidenta s billboardem „Stop imigrantům a Drahošovi,“ který všichni jeho odpůrci odsuzovali tak dlouho, až se vryl do paměti skoro každému. Jaké heslo měl pan Drahoš si už pamatují jen nemnozí. Tak je tomu i nyní a sociální sítě jsou zaplaveny fotografiemi billboardu uchazeče o Hrad s podobně provokativním heslem, které nebudu opakovat, protože se nechci nechat zneužívat k jeho šíření.
Političtí „šmejdi“
V posledních desetiletích se filosofie jazyka intenzivněji zabývala skutečností, že slovy nejen vyjadřujeme to, jak věci jsou, ale že slovy také můžeme něco konat: přikazovat, žádat, jmenovat do funkce, klamat a podobně. Dokonce i pravdivé výpovědi mohou v patřičné souvislosti sloužit k manipulaci druhými.
Případy jsou podobné, přístup odlišný. Historici rozebírají komunistickou minulost Babiše a Pavla
Číst článek
Podobně se dají užívat i obrazy. S těmito možnostmi se virtuózním způsobem naučili pracovat marketingoví odborníci, aby přiměli zákazníky kupovat zboží či služby, které chtějí prodat. Od nich to převzali podvodníci, které kdosi nazval „šmejdy,“ s cílem vnutit špatné zboží a špatné služby naivním, většinou starším lidem za peníze, které neodpovídaly jejich hodnotě. Teprve když takto oklamaných byly statisíce a metody těchto „šmejdů“ přivedli na světlo odvážní novináři, zakročil stát.
Nyní jsme svědky toho, že podobné praktiky uplatňují zkušení marketéři v předvolebních kampaních ve velkém a manipulovat se nechávají i mnozí z těch, kteří by je měli odhalovat jako nepřijatelné.
Jen málo věcí podvrací důvěru veřejnosti v demokracii tak, jako když do nejvyšších funkcí ve státě usedají lidé, kteří zvítězili v soutěži vedené neférovým způsobem. Proti politickým „šmejdům“ nemá stát dostatek prostředků a jediný, kdo proti nim může zakročit, jsou sami voliči: tím, že přestanou tolerovat veřejné lži, vědomé šíření dezinformací a užívání manipulativních prostředků v politických kampaních. Snad se toho dočkáme dříve než bude pozdě.
Autor je filozof a pedagog
Senzace se nekonala. Orbán Unii dovolil prodloužit protiruské sankce
Karel Barták
Boj o práci? Spíš o mzdy
Julie Hrstková
Trump nařizuje odtajnění dokumentů o atentátu na Kennedyho. Už bylo na čase
Matěj Schneider
Nerovnosti rostou. Jen si jich nejsme vědomi
Kateřina Smejkalová