Peníze jdou z fondu obnovy Evropské unie. Sluší se připomenout, že ještě loni na začátku září tyto peníze v návrhu státního rozpočtu na letošní rok nebyly – v tu dobu byl ministrem pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti), který nuceně rezignoval po průšvihu s digitalizací stavebního řízení. Poté se peníze jako zázrakem našly.

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Peněz je dost, chybí levné byty

Vedle evropských peněz by s dostupným bydlením nově měly pomoci i peníze uložené v penzijních fondech, uvedl o víkendu ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Doposud mohou do nemovitostí investovat tzv. alternativní fondy, jejichž vznik umožnila loni novela.  

Vláda bude mít dost napilno

Alternativní fondy nabízejí penzijní společnosti od začátku roku, cílí na mladé i na investory, kteří už mají zkušenosti s finančními trhy, chtějí následovat aktuální trendy a jsou schopni nést vyšší riziko – to znamená, že se smíří s tím, že prodělají. Kritici těchto alternativních fondů pak upozorňují na jejich vysoké poplatky.

Stanjurův návrh zřejmě cílí na ostatní, konzervativní penzijní fondy, které se doposud drží – co se týká investic – při zemi tak, jak jim ukládá zákon.

Dostupné bydlení má dál přiblížit i změna daňového zákona, která se týká družstevního bydlení, a to tak, aby i tato forma vlastnictví měla stejné výhody, jako hypotéka nebo úvěr ze stavebního spoření. Konkrétní návrh ale nezazněl. To vše chce vláda stihnout ještě do konce volebního období.

Problém nedostupnosti bydlení ale není v tom, že by v Česku bylo málo peněz či málo investorů, kteří jsou ochotni kupovat a pronajímat byty. Pokud by totiž byly hlavním problémem peníze, neobnovil by se za současných relativně vysokých úroků z úvěrů na bydlení růst cen bytů. Peněz je dost a byty se staly i cílem realitních investorů i investičních fondů. 

Nova Real Estate

Byty stále zůstávají oblíbeným investičním aktivem, hlavním důvodem je vidina zhodnocení samotné nemovitosti při prodeji. Že to nemusí vždy fungovat, ukázal nedávno případ fondu Nova Real Estate.

Ten sice cílil na kvalifikované investory, kupoval komerční nemovitosti a vyplácel vysoký výnos, ale ve chvíli, kdy byl nucený prodávat nemovitosti pod tlakem, přišli jeho investoři o značné peníze.

To samé se může stát i penzijnímu fondu. Přeceňování směrem vzhůru nemovitostí v portfoliu totiž automaticky neznamená, že ve chvíli nuceného prodeje investor, v tomto případě třeba čerstvý penzista, dostane svoje peníze zpátky navýšené o výrazný úrok.

Druhým problémem je, že i penzijní fondy musí svým vkladatelům peníze zhodnotit – nejsou charitou a jako takové ani nemohou nabízet bydlení pod tržní cenou. Otázkou proto je, jak by měly přispět k dostupnosti levného bydlení pro všechny zájemce.

Nedostupnost bydlení není plošná, reálně se týká některých regionů a některých skupin obyvatel. Politici zatím veškeré řešení viděli v sociálních dávkách, jejichž způsob kalkulace vedl ke vzniku předražených ubytoven.

Kdyby aktuální návrhy vedly k rychlé výstavbě a velké nabídce bytů, ceny by skutečně klesly a nájemní i vlastnické byty by se staly dostupnější širší skupině obyvatel.

Tvrzení, že to dokáže obecních dva tisíce bytů a soukromé investice penzijních fondů, které musí hlídat návratnost a zhodnocení peněz, se ovšem víc blíží předvolebním pohádkám.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin 

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít