Počínaje 12. květnem by ovšem podle ruského prezidenta mělo začít postupné uvolňování současných restrikcí, ovšem s přihlédnutím k epidemiologické situaci v každém konkrétním regionu.

Když už jsme u regionů – jejich šéfové si až do zmíněného 11. května podrží své zvláštní pravomoci, které jim prezident udělil. Možná bychom měli připomenout, že hned po tomto kroku šéfové tří subjektů Ruské federace ze svých funkcí odstoupili. Protože měli rozum: bylo jim jasné, že gosudar na ně svaluje svou federální odpovědnost, ovšem v situaci, kdy na něco podobného nemají v řadě případů ani dost odpovídajících zdravotnických a dalších kapacit, ani finančních prostředků…

Putin také konstatoval, že Rusko dosáhlo v boji s pandemií jistých úspěchů – například domácí výroba testů stoupla na devítinásobek. Podle jeho slov země „dokázala nárůst nových případů nákazy alespoň zbrzdit“. Na druhé straně ovšem byl nucen připustit, že pokud jde o ekonomiku, „největší úder musejí snášet malí a střední podnikatelé“. A tak dále, a tak podobně – ostatně jak jsme u něj v dobách podobných krizí zvyklí.

Kritické hlasy v podobné situaci přirozeně sílí. Pskovský poslanec Lev Šlosberg je toho názoru, že Putina teď čeká volba mezi postupem správným a naopak nepřijatelným a že bude tudíž hledat možnost, „jak prezentovat nepřijatelné jakožto správné“. Aby se podařilo ekonomické důsledky pandemie v Rusku alespoň přibrzdit a reálně pomoci těm nejpostiženějším, je třeba, aby zmíněné důsledky na sebe vzal ruský státní rozpočet.

Peníze nejsou pro všechny

To je ovšem pro Putina nemyslitelné: za prvé proto, že by se tím uznalo právo občanů na rozpočtové prostředky, a za druhé by to předpokládalo, že z federálního měšce bude třeba vytáhnout obrovské částky, jejichž poslání se podle Putinova názoru docela jiné.

Tyhle peníze přece nejsou určeny pro všechny! Ještě tvrdší prezidentovi kritici to formulují o dost příkřeji: Vladimir Vladimirovič a jeho oligarchičtí kamarádíčkové si prostě myslí, že státní rozpočet je jejich – a basta!

S velmi zajímavými závěry přichází i nedávný redakční komentář proslulého světového listu The Financial Times, který se zabývá především Putinovou rolí na současné těžce zkoušené ruské politické scéně: „Oligarchové a představitelé silových struktur, kteří prezidenta považují za hlavního garanta všeho svého počínání, teď budou hlídat především známky jeho mocenského slábnutí.“

A je tu ještě jeden velice zajímavý aspekt, na který upozorňují FT: „Je samozřejmě málo pravděpodobné, že by Putin chtěl vzdát svůj základní zahraničněpolitický projekt posledních let, tedy Ukrajinu – třeba tím, že by s touto zemí konečně uzavřel mír. Jeho současné vnitřní problémy by se ale mohly stát zárukou, že s evidentně přistiženými křidélky se v dohledné budoucnosti do žádných dalších expanzionistických dobrodružství pouštět nebude.“

Pokud by to platilo, byl by to jeden z mála pozitivních důsledků současné koronavirové krize.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít