Ten tak vydržel v úřadě sotva rok, když loni vystřídal svého předchůdce Šinzó Abeho, těžkou váhu japonské politiky, přinucenou k ústupu vlastním chatrným zdravím. Do čela strany a po podzimních volbách i do čela vlády se tak postaví bývalý ministr zahraničí Fumio Kišida.

Přehrát

00:00 / 00:00

Adam Černý: Japonský nový premiér bude jako ten starý

Tady je důležité připomenout, že nejde pouze o domácí pletichy strany, která je zvyklá na takřka bezkonkurenční postavení v zemi. Jde o třetí největší ekonomiku světa a klíčového hráče indopacifického regionu, kde jsou měřeno hrubým domácím produktem čtyři země z první desítky světa – Čína, Japonsko, Indie a Jižní Korea – a kde se čím dále více rýsuje strategické soupeření utvářející první polovinu 21. století.

Proto je důležité, koho si liberální demokraté vybírají do svého čela. Není sice překvapením, že po silných osobnostech se nástupce hledá obtížně, je ale zarážející, že japonští liberální demokraté i poté, co se jim nevyplatila sázka na sice stranicky loajálního, ale nevýrazného Jošihida Sugu, znovu zkoušejí neúspěšný recept.

Ekonomická nerovnost

Tady lze najít dvě hlavní příčiny. První je jev, který byl například patrný i při nedávných německých volbách. V nich dlouho favorizovaní křesťanští demokraté dali při výběru kancléřského kandidáta přednost nevýraznému, ale stranicky spolehlivému Arminu Laschetovi jen proto, že nechtěli nabídnout šanci mnohem důraznějšímu Markusi Söderovi z bavorské CSU. Podobně to dopadá v Japonsku, když rozhodující slovo měli poslanci řídící se především vzájemnými vazbami.

Převzato z Plusu

Tady je druhá příčina, proč japonská vládnoucí strana dává přednost průměrným, ale spolehlivým. Může si to vzhledem ke slabé a fragmentované opozici dovolit – to by se z letmého vnějšího pohledu mohlo zdát nepodstatné, ale při bližším ohledání se ukazují nemalá rizika.

Japonsko má sice stále třetí nejsilnější ekonomiku světa, ale na jeho výkonnost čím dále více doléhá stárnutí obyvatelstva a rostoucí ekonomická nerovnost mezi obyvateli a k řešení by bylo zapotřebí prosadit reformy.

K takovému kroku se však stěží odhodlávají politicky průměrné osobnosti, jako byl dosavadní jednoletý premiér Jošihide Suga, jehož osud by mohl následovat i jeho nástupce Fumio Kišida.

V jednom ohledu bude kontinuita významná. Bývalý šéf japonské diplomacie je zastáncem pevné linie vůči rostoucímu vlivu Pekingu, protože Tokio si uvědomuje, že zatímco před deseti lety dávala Čína na armádu přibližně dvakrát více než Japonsko, tak loni už to byl pětinásobek.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR

Adam Černý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít