Jiným charakteristickým rysem je přítomnost vysloužilých vojáků v politice, včetně bývalých generálů. Obojí se setkává v případě strany, jejíž představitelé by rádi byli u sestavování příští vlády – ovšem až po dalších předčasných volbách, které se v Izraeli budou konat za několik týdnů. Tvářemi nové organizace jsou dvě již známé osobnosti, Gideon Saar, a Benny Gantz.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Nová strana, nový generál v politice. Té izraelské

Nyní přibrali na palubu třetí známou tvář, ale nikoli z politiky – Gadi Eizenkota, muže, který si vysloužil velký respekt jako velmi rozvážný důstojník, včetně nejprestižnější funkce náčelníka generálního štábu.

Politické frčky

V izraelské politice vždy byli přítomni lidé spojení s armádou, už jen proto, že skoro každý občan projde armádní službou. Vojenské zásluhy nemohly nikdy vadit, zejména pokud se jednalo o otázky obrany a bezpečnosti. Ve všech knesetech od vzniku státu bylo vždy tři až osm generálů.

Současně jen málokterý zasloužilý generál udělal opravdu velkou politickou kariéru, korunovanou premiérským nebo prezidentským křeslem. Ukázalo se, že být dobrým vojákem, nejen neznamená získat automatickou voličskou přízeň, ale navíc se bývalí válečníci ukázali být neschopní přeorientovat se na politické prostředí a jeho pravidla fungování. V případě Eizenkota se také pořád spekuluje, jaké jsou vlastně jeho politické názory.

Postupně také zájem exgenerálů o politiku klesá. Kneset i vláda mají v Izraeli čím dál menší prestiž, nemají zájem o to, vést veřejné spory se svými politickými protivníky, pro bývalé vysoké důstojníky je také řada lákavých alternativ v byznysu, třeba v IT sektoru.

Každý hlas se počítá

Současně také klesá zájem veřejnosti o tom, co vojáci do politiky vnášejí, za hlavní problém považují životní úroveň nebo vztahy mezi zbožnými a nezbožnými Izraelci. Ani od Eizenkota se nečeká žádný zásadní průlom, ale vzhledem k okolnostem může znamenat jeho příchod velký rozdíl.

O tom, že má Eizenkot zájem o vstup do politiky, se vědělo, jen nikdo netušil, v rámci které strany hodlá svou novou kariéru rozvíjet. Nakonec se rozhodl pro nové uskupení, které vytvořili Gideon Saar, bývalý přední člen Likudu, nyní šéf strany Nová naděje, a Benny Gantz, sám bývalý náčelník generálního štábu, a zatím jen zpola úspěšný politik ze strany, která se momentálně jmenuje Modrobílá.

Právě získání Eizenkota na svou stranu se chápe jako Gantzovo velké vítězství. Proč? Protože jeho uskupení tím přetáhne hlasy jak od Likudu, tak od strany Ješ Atid současného premiéra Jaira Lapida. Má to dva zásadní dopady.

Za prvé, vedle zmíněných dvou hlavních sil, Netanjahuova Likudu a Lapidovy Ješ Atid, tu vzniká třetí silná strana, která si bude také nárokovat právo sestavovat vládu. Karty se po volbách asi budou rozdávat jinak, než se dosud soudilo.

A za druhé, může to sice znamenat jen malý odliv hlasů od Likudu, ale možná zásadní. Netanjahu potřebuje dosáhnout koalice, která by měla 61 křesel, a právě posílení Saarovy a Gantzovy strany ho může připravit třeba o jediné rozhodující křeslo v parlamentu – i dosud to bylo velmi těsné.

Bezejmenná strana

Objevil se také názor, že mnohem významnější je jiná, méně debatovaná akvizice nové strany, bývalý ministr pro náboženské záležitosti Matan Kahana, který by mohl přitáhnout umírněné ortodoxní hlasy, které chtějí větší spolupráci mezi zbožnými a nezbožnými a reformu náboženského establishmentu v zemi.

Zmínil jsem novou stranu, aniž bych ji pojmenoval. Její název je totiž těžké přeložit do jiného jazyka. Hebrejsky se jmenuje Ha-machane ha-mamlachti. Machane lze přeložit jako tábor, nebo také blok či strana. Mamlachti je slovo, o němž izraelští političtí komentátoři tvrdí, že se přeložit nedá, protože má řadu historických vrstev.

Znamená třeba státnickost, odpor k populismu (rozuměj tomu Netanjahuovu), může odkazovat na národ, nebo nestrannost a společný zájem. Do angličtiny zatím název překládají jako Strana národní jednoty, do němčiny také jako „Staatslager“, izraelské arabské weby jako Národní tábor. Redaktor listu Haaretz vyslovil obavu, jestli ještě existuje nějaké společné nestranické izraelství, ke kterému by strana mohla Izrael vrátit.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít