Výtržnosti trvaly zhruba týden, a podle různých zdrojů je ukončily různé faktory. Třeba únava, policejní represe nebo výzva matek synům, aby se vrátili a neničili cizí majetek ani své rodiny. Britský novinář Gavin Mortimer, který ve Francii dlouhodobě žije, má jiný názor. V článku pro časopis Spectator tvrdí, že revoltu mládeže ukončili dealeři drog.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Proč už nehoří Paříž aneb Jiné pohledy na vzpouru

Zjistili, že se jim tato situace nevyplácí. Méně prodávali, a navíc tím do problémových čtvrtí přitáhli až příliš mnoho policistů. A tak dali svým lidem uvnitř gangů pokyn, ať začnou věci vracet do původních kolejí. Mortimer věc ilustruje odpovědí, kterou dostal prezident Macron při návštěvě pařížské policejní stanice. „Koho tihle hoši poslouchají?“ zeptal se. „Dealery,“ zněla odpověď.

Dealeři jsou sice zločinci, ale také obchodníci, a tedy pragmatičtí lidé. A evidentně mají vliv větší než policie. Někde dokonce píšou aktuální ceny svého zboží veřejně na zdi domů. A také i z těchto důvodů se třeba Marseilles coby důležitému centru obchodování s drogami vyhýbá terorismus i drancování, dealeři si to nepřejí.

Kouzlo politického ohně

Pozoruhodným rysem francouzských protestů bývá zapalování aut, někdy policejních, ale často zcela obyčejných lidí, vlastně sousedů demonstrantů, kteří auto potřebují, aby se dostali do práce.

Francouzština navíc přesně rozlišuje dva druhy lidí, kteří něco vědomě zapalují, totiž žhářů, kteří vědomě sledují nějaký cíl, a pyromanů, kteří si nemohou pomoci.

Někdo vidí souvislost s fenoménem revolucionářek-žhářek, které se prý objevily v době Pařížské komuny v roce 1871, nebo relativně nedávnou zvyklostí něco zapálit na nový rok nebo v době výročí dobytí Bastily.

Jiní se zajímají o psychologickou nebo psychoanalytickou stránku věci, oheň prý znamená symbolické totální zničení odpůrců, navíc devadesát procent žhářů jsou muži.

Podle zkoumání francouzských sociologů má fenomén mnohem prozaičtější původ. Má kořeny ve zvyku zapálit auto, které bylo předtím ukradeno a použito pro spáchání zločinu, tedy zahlazení stop.

Jenže je tu ještě jiný fenomén, vědci si také všimli, že auta se pálí jen v určitých částech Francie, a pak zjistili, že probíhá jakási soutěž čtvrtí, kdo zapálí víc aut, a dostane se do zpráv. Poklesu počtu zapálených aut bylo dosaženo už jen tím, že se veřejně přestaly udávat počty zničených vozů.

Pohled z východu

Ještě jinak věc vypadá při pohledu třeba z Asie. V izraelských médiích si povšimli skutečnosti, že se během nepokojů vyskytly antisemitské incidenty, včetně zhanobení památníku francouzským obětem holokaustu, a slibováním nové genocidy.

A také zaznamenali něco pro ně ještě zajímavějšího. Totiž že protižidovských aspektů si v Evropě všimla jen židovská média, velké západní listy a stanice je ignorovaly.

Jiné věci si všimli v ještě vzdálenější části kontinentu. Peking například protestoval proti útoku demonstrantů na autobus s čínskými turisty. Cosi vypovídá i analýza čínského politologa Song Luzhenga z univerzity Fu-Tan v Šanghaji.

Rozvrácení pořádku nepřičítá jen neúspěšné francouzské politice integrování nebo problému s rasismem, ale vidí v něm symptom něčeho hlubšího.

Je to krize západních demokracií, přílišné svobody slova, a negativních stránek demokracie. Politici prý myslí jen na příští volby, a ne blaho národa, soupeřící politické strany rozdělují národ. O to více podle politologa vyvstávají přednosti čínského modelu.

Není jisté, jestli se Macron pojede učit do Číny stabilizovat společnost. Ale pravda je, že právě skončené nepokoje určitě nebyly ve Francii poslední.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít