Češi mají až obsedantní potřebu hledat na Unii to špatné, a pokud to nemohou najít, tak si to klidně vymyslí. Jak ukázala nedávná aféra se zákazem hranolek.

Kupoval jsem si před pár dny hranolky na bruselském náměstí Jourdan. Pro milovníky tohoto nepříliš dietního pokrmu je to v unijní metropoli adresa číslo jedna. Na kornout do křupava usmažených bramborových fritů s omáčkou sem s oblibou chodí místní, turisté i výše zmíněná německá kancléřka, když ji při summitu přepadne hlad. Při čekání na svou objednávku jsem před postarší obsluhou v žertu prohodil, že podle českých médií může svou živnost zavřít, protože Unie hranolky zakáže.

„Který blbec na tohle přišel?“ podivil se prodavač na touhle informací, o které do té doby neslyšel. A to jeho stánek stojí kousek od evropských institucí a na jídlo k němu chodí desítky unijních úředníků. Slyšet o ní ani nemohl – pokud tedy nečte české nebo slovenské servery a bulvární deníky. Ty jediné totiž dospěly k názoru, že nedávno přijaté doporučení ke snížení karcinogenního akrylamidu znamená zákaz smažených hranolků a další bruselský diktát nad naším jídelníčkem.

Zkoušel jsem v dostupných zdrojích dohledat, zda se i jinde objevovaly poplašné zprávy typu „EU chce zakázat tradiční hranolky! Mohou způsobit rakovinu, varuje“ nebo „ROZHODNUTO. Hranolky končí, jsou plné karcinogenů“. Tyto a podobné titulky zafungovaly jako rudý hadr před býkem a vyvolaly v diskusích spravedlivě rozhořčených čtenářů záplavu odsuzujících útoků na Brusel, který nám podle některých příště zakáže snad i dýchat. Vyjma britské mutace serveru Breitbart, nechvalně proslulého šířením konspiračních teorií a „fake news“, se mi ale nic najít nepodařilo.

Dokonce ani belgická média nenaskočila na tuhle notu, a to se unijní regule primárně zaměřuje na belgické hranolky a po jejím předložení se v zemi rozvířila politická debata o osudu tohoto národního pokladu. Nešlo však o hranolky samotné jako o způsob jejich přípravy. V Belgii se totiž tradičně smaží nadvakrát a někteří vlámští a valonští regionální politici vyjádřili obavu o zachování tohoto postupu, který by Belgičané chtěli dostat pod ochranu UNESCO. K ničemu takovému nedošlo, dnešní valonský premiér si na twitteru oddechl, že belgické hranolky jsou zachráněny, a tím to skončilo.

Z celé této okurkové kauzy a touhy některých médií přitáhnout rádoby senzací čtenáře zůstala jen tuzemská pachuť, že nám Brusel zase chtěl něco nařídit, zakázat a odepřít. V českých bojovnících za pomazánkové máslo a rum utvrdila přesvědčení, že Unie je nepřátelské monstrum, které nemá nic lepšího na práci než regulovat lidem život a dělat jim z něj peklo. Hranolková kauza přitom dokládá, že tuhle roli jí – přes všechny nedokonalosti, kterými EU trpí – přisuzujeme sami. Ať už záměrně, nebo z neznalosti.

Výsledkem je dlouhodobě jedna z nejnižších podpor Evropské unii mezi státy osmadvacítky. Ve zmiňovaném posledním průzkumu Eurobarometru se v důvěře v EU před Čechy umístili dokonce i Britové, kteří už jsou z ní jednou nohou venku. A co je mnohem víc alarmující, tato averze vůči Unii, přiživovaná některými současnými i bývalými vrcholnými politiky, vyvolává zas a znovu v české kotlině názor, že lépe než ve sjednocené Evropě bylo i „za totáče“. Pokud by se takový názor prosadil i mimo hospodské tlachání a výkřiky na sociálních sítích, byla by to pro Česko skutečná cesta do pekla.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít