Sít, nebo nesít? Válka na Ukrajině může zdražit chléb ve světě a vést až k sociálním nepokojům
Rusko a Ukrajina se dohromady podílejí na světovém exportu pšenice asi z jedné třetiny. Když ale Rusko 24. února na sousední zemi zaútočilo, černomořské přístavy, kudy ukrajinské obilí proudí do světa, se v podstatě uzavřely. O nevyhnutelných důsledcích v podobě potravinové krize píše britský deník Financial Times.
Nizozemský farmář Kees Huizunga, který už dvacet let působí na Ukrajině, má touhle dobou obvykle co dělat, aby se postaral o svou pšenici, ječmen a kukuřici. Teď ale jeho zaměstnanci odešli na frontu a také Huizunga opustil svá pole, aby svět varoval před hrozícím nedostatkem obilí.
Už teď ceny pšenice výrazně stouply – překonaly dokonce i rekord z doby potravinové krize v letech 2007 až 2008. „Pokud se ukrajinští zemědělci co nejdříve nevrátí ke své práci, způsobí to obrovskou krizi potravinové bezpečnosti. Jestli se ukrajinská produkce potravin letos zhroutí, ceny pšenice se zdvojnásobí nebo i ztrojnásobí,“ říká Nizozemec, který hospodaří u města Čerkasy, asi dvě stě kilometrů na jih od Kyjeva.
Dobře uskladněná pšenice, jako je ta na Huizingově farmě, vydrží měsíce. Zemědělští odborníci a politici ale varují, že i pouhé pozdržení dodávek může mít vážné dopady v zemích, které jsou závislé na dovozu ukrajinského obilí, ječmene a slunečnicového oleje.
Zvýšení cen povede k nárůstu potravinové inflace, která se už v lednu přiblížila k osmi procentům a dosáhla na sedmileté maximum. Analytici a organizace, které se zabývají potravinovou pomocí, upozorňují, že situace nejvíc zasáhne chudší dovozce.
Například Libanon dováží z Ukrajiny devadesát procent své pšenice. Ukrajina je pak také nejdůležitějším dodavatelem této obiloviny do Somálska, Sýrie nebo Libye. Ekonom James Swanston, který se v agentuře Capital Economics zabývá hospodářstvím rozvojových států, pro deník Financial Times varuje, že Libanon už nyní platí za dovoz příliš mnoho. Teď se situace ještě zhorší.
Zdražování omezí pomoc
Světový potravinový program OSN, který nakupuje obilí a potraviny, aby je poté dodával do chudších zemí, loni pořídil skoro půldruhého milionu tun pšenice. Sedmdesát procent pocházelo z Ukrajiny a Ruska.
Už před ruskou invazí cena pšenice narostla o třicet procent kvůli špatné sklizni v Kanadě, Spojených státech a Argentině. Další zdražování teď omezí možnosti OSN poskytovat účinnou pomoc. Hlavní ekonom Světového potravinového programu Árif Husajn konstatuje, že jde o „zbytečný otřes obřích rozměrů“.
Podle analytiků mohou vysoké ceny vyvolat neklid. Ceny pšenice podobným způsobem rostly naposledy v letech 2007 až 2008, kdy z různých důvodů poklesla produkce v Austrálii a Rusku. Protesty tehdy propukly ve čtyřiceti zemích – od Haiti až po Pobřeží slonoviny.
Skokový nárůst cen obilí v letech 2009 až 2010 se zase považuje za jeden z faktorů, které způsobily vlnu protestů na Blízkém východě označovanou jako „arabské jaro“, připomínají Financial Times.
Jedním z ohrožených států je Egypt. Tamní úřady varují, že zásoby mají jen do poloviny června. Dvě třetiny pšenice, které tato arabská země dováží, pocházejí z Ruska – a zablokování černomořských přístavů prodražuje i ruský export. Jakékoliv zvýšení státem dotovaných cen chleba by podle ekonoma Swanstona „zvýšilo nebezpečí sociálních nepokojů“.
Situaci zhoršuje i nejistota, jak dlouho bude krize trvat. Čínští a jihokorejští zákazníci, kteří ukrajinskou pšenici kupovali jako krmivo pro dobytek, už teď hledají náhradní dodavatele. A ministři zemědělství členských států Evropské unie projednali možnost, že by zemědělci mohli k zajištění potřebných kapacit více využívat půdu ležící ladem.
Po dvou letech pandemie se vrátí filmový festival Jeden svět. Tématem bude porušování lidských práv
Číst článek
Z krátkodobého hlediska válka brání ukrajinským zemědělcům v tom, aby pole ošetřili hnojivy a pesticidy a aby zaseli plodiny, které se sklízejí na jaře. Další sklizeň pak přijde v létě. Úroda a její využití proto závisí na tom, jak dlouho potrvá ruská invaze a uzavření přístavů.
To vše musí zvažovat ukrajinsko-nizozemský farmář Huizinga, když sedí v domě svého přítele v rumunském městečku Siret kousek od ukrajinských hranic. Právě má za sebou online hovor s desítkami dalších ukrajinských zemědělců.
Nejvíc je trápí jediná otázka: sít, nebo nesít? Bojí se, že neseženou hnojiva a prostředky na ochranu rostlin. Není také jasné, jestli budou moci úrodu sklidit a odvézt.
Kees Huizunga předvídá, že těžkosti brzy pocítí i lidé mimo Ukrajinu. „Může to znamenat velký problém, hlavně pro chudé lidi. Chléb citelně podraží,“ cituje nizozemského farmáře deník Financial Times.
Svět ve 20 minutách připravil Miroslav Tomek.
Obyvatelé obsazeného Berďansku se odmítají smířit s ruskou okupací. Váleční veteráni ze Spojených států se chtějí zapojit do bojů proti ruské invazi. Na útěk před válkou na Ukrajině se dávají i lidé s postižením. A ruský výpad vnáší nové napětí také do tradičně komplikovaných vztahů mezi Řeckem a Tureckem.
