Unie má zájem, aby 27 zemí, které zůstanou členy unie po odchodu Británie v příštím roce, se ekonomicky sbližovaly. Věří, že velké rozdíly znesnadňují vytváření politiky v bloku a mohou být zdrojem budoucích krizí. Velké rozdíly také poskytují živnou půdu euroskeptickým a populistickým stranám, které mohou ohrozit budoucnost unie.

Hrubý domácí produkt v 11 zemích z převážně střední a východní Evropy, které se připojily k bloku od roku 2004, roste rychleji, průměrný růst zde dosáhl šest procent.

Výsledkem toho je kumulativní růst reálných příjmů na hlavu v letech 1999 až 2016 v některých případech až o více než 200 procent. Na bohatším západě průměrný růst činil dvě procenta a HDP na hlavu se zvýšil pouze o 50 procent.

Prohloubení propasti mezi severem a jihem

Finanční krize, která začala v roce 2010, však prohloubila rozdíl v bohatství v eurozóně mezi bohatším a stabilnějším severem a chudším jihem. Podle údajů Mezinárodního měnového fondu HDP na hlavu v Německu byl v roce 2016 ve srovnání s rokem 2010 vyšší o 19 procent, v Nizozemsku a Francii o 14 procent a v Belgii a Rakousku o 13 procent.

V jižních zemích, které měly v roce 2010 nižší HDP na hlavu, rostl mnohem pomaleji, což prohloubilo rozdíl v bohatství. V Itálii stoupl ve stejném období jen o šest procent, v Portugalsku o deset procent a v Řecku naopak klesl o sedm procent.

Tento model, který ukazuje sbližování východu a západu a rozdíly v eurozóně, je možné vidět u mnoha ukazatelů, jako jsou reálné mzdy, investice a spotřeba, uvádí studie. Nicméně ani sbližování východu a západu, ani vzdalování se jihu a severu, není spojeno s členstvím v eurozóně.

Studie také předpokládá, že sbližování východu a západu bude v příštích letech pokračovat a mohlo by znovu začít i sbližování severu a jihu.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít