„Já se dávám na modlení a jestli mě pánbůh nevyslyší, tak už nevím. Nic jiného nemůžu pro to udělat, my jsme strašně malí páni,“ krčí rameny Dagmar Kaňoková, která pracuje jako dělnice na rourovně 41 let. Bojí se, že by si novou práci hledala jen těžko, do důchodu jí navíc zbývají jen dva roky. „Je to strašné, protože já konkrétně jsem sama a mám podnájem a musím si všechno platit včas a nikdo se neptá, jestli na to mám peníze, nebo nemám,“ dodává.

Přehrát

00:00 / 00:00

V areálu Liberty Ostrava natáčela reportérka Natálie Flajžíková

Rourovnu, ve které Dagmar pracuje, ale možná přece jen jako jednu z mála provozů čeká ještě nějaká budoucnost. Právě o ni a ještě o válcovnu plochých výrobků mají zájem dva investoři, což by mohlo znamenat zachování více než 1500 míst.

Jenže zhruba stejný počet lidí čeká v průběhu srpna výpověď. „Budou dostávat výpovědi v srpnu a mají zůstat ve stavu ještě září, říjen a po to dobu nebudou mít žádnou výplatu, takže ti zaměstnanci budou tři měsíce bez jakékoliv koruny a v podstatě nemůžou vůbec nic dělat, to je úplně hrozné, co se děje,“ komentoval situaci předseda odborové organizace ocelárny Roman Bečica hned po jednání odborů s vedením huti.

Odboráři tak dobré zprávy zaměstnancům předat nemohli. Lidé své emoce a několikaměsíční frustraci ven pustili alespoň při symbolickém loučení s hutí. Na černě natřených rakvích hořely názvy provozů, které už v huti nefungují anebo se postupně utlumují. Mezi vysokou pecí nebo ocelárnou bychom našli i koksovnu. Její útlum už v huti začal.

Natálie Flajžíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít