Naši předkové to neměli rádi horké
Dávnými předky člověka a jiných eukaryotických organismů nebyli mikrobi se zálibou v extrémním životní prostředí. Podle nové studie patřili do skupiny běžných obyvatel oceánů a půdy.
Při klasifikování života se můžeme setkat s rozdělením na prokaryota a eukaryota. Prokaryota jsou takové organismy, jejichž DNA volně plave v buňce, zatímco u eukaryot je hezky zabalena v jádře. Z toho vyplývá, že do eukaryot můžeme zařadit všechno živé od prvoků po člověka. V 70. letech minulého století americký mikrobiolog Carl Woese přišel s novým systémem založeným na srovnání rRNA. Skupina prokaryot se rozdělila na dvě domény: bakterie, které jsou všude kolem nás, a archea, do které patří mikrobi z extrémních prostředí jako jsou horké prameny. Dlouho se předpokládalo, že eukaryota vznikla po boku archeí, a že obě skupiny mají společného předka. Genetické studie však hypotézu nepodpořily a teď zřejmě došlo i na příslovečný hřebíček do rakve.
Biologové z Oxfordské univerzity analyzovali více než 3500 skupin genů s podobnými funkcemi a výsledky využili k sestavení evolučního stromu domény archea. Ten pak „naroubovali“ na evoluční stromy, které ukazují vývoj bakterií a eukaryot. Zjistili tak, že nejbližšími příbuznými všech eukaryot – a tedy i člověka - jsou nedávno objevené organismy ze skupiny Thaumarchaea. Na rozdíl od jiných archeí nežijí ani v přehřátých kyselých pramenech, ani v mrazivých prostorách pod ledovými štíty Arktidy. Thaumarchaea dávají přednost půdě a vodě oceánů mírného pásu, kde tvoří až 30 % všech organismů. Pokud můžeme soudit podle nich, nebyli naši pradávní předkové nijak výstřední – vyhovovaly jim stejně „umírněné“ podmínky, v jakých dnes žije většina moderních eukaryot.
