Zvláštní zpravodajka v úterý Radě OSN pro lidská práva předloží zprávu o situaci v Pásmu Gazy. Podle ní existují důvody se domnívat, že na Palestincích v Pásmu Gazy „byly spáchány činy genocidy“.
Všichni se chtějí vrátit do svých domovů, jakmile to bude možné. Zatím ale Izrael přemýšlí, jak pomoci 200 000 uprchlíkům. Hotely jim vycházejí vstříc, vzniká pro ně i glampingové stanové městečko.
Většina z téměř 30 tisíc obyvatel musela opustit domovy v rámci největší vysidlovací akce, která v protektorátu proběhla. Někteří však mohli zůstat a také zůstali.
„Jsou to náhrobky ze dvou zrušených hodňovských hřbitovů, ale i náhrobky, které stávaly na tomto hřbitově,“ popisuje Lenka Hůlková z Památníku Adalberta Stiftera v Horní Plané.
„Museli jsme vyhodit všechno z půd, sklepů, nebylo to kam dát. Do paneláků, kde jsme dostali byty, jsme to vzít nemohli,“ vzpomíná na vysídlení pamětnice.
Podle Palestinců je izraelský plán na likvidaci vesnice součástí snahy Izraele vytvořit oblouk židovských osad, které by odřízly východní Jeruzalém od Západního břehu Jordánu.
Německý ministr vnitra Thomas de Maiziére přirovnal zkušenosti Němců vysídlených po válce ke zkušenostem dnešních běženců. Ani jedné skupině se podle něj často nedostalo pomoci, jakou by potřebovala.
Pohraničí je dodnes jiné než zbytek země. Přesně před sedmdesáti lety začal vládou schválený odsun sudetských Němců do sovětského pásma. Tři miliony německých starousedlíků rychle nahradili noví osadníci: Češi, Slováci, Maďaři, Řekové a Makedonci. Právě Slováci tvoří dodnes nejsilnější příhraniční menšinu. A hranice historických Sudet se dodnes zobrazují ve statistikách.