Nástup komunistů do vedení Československa zasáhl všechny oblasti společnosti: od ideových odpůrců, třídních nepřátel a nepřátel přátel. Do soukolí se tak dostali i lidé jen za to, že psali básně.
Měli bychom každé výročí chápat nejen jako důvod k oslavám, ale převážně jako podnět k hlubší kritické sebereflexi zabraňující opakování fatálních zklamání.
Jaroslav Seifert v roce 1984 dobyl svět. Tehdy dostal ve Švédsku Nobelovu cenu za literaturu. Dnes se symbolicky vrátil domů. Na pražském Žižkově vystupuje z chodníku přes tři metry vysoká kovová plastika s básníkovým veršem, oslavující českého literáta.
Básně Jaroslava Seiferta se dočkaly překladů do desítek světových jazyků, včetně vietnamštiny. Zásluhu na tom má i muž jménem Do Ngoc Viet Duong z Hanoje. Nepatří sice do první generace vietnamských překladatelů, na jeho nadšení pro českou literaturu to ale nijak neubírá. Některé Seifertovy básně umí i zpaměti.
Na hřbitově v Readingu severozápadně od Londýna proběhlo poslední rozloučení s překladatelem a básníkem Ewaldem Osersem. Všeobecně uznávaný polyglot zemřel ve věku 94 let.