Státy napříč Blízkým východem podporují propalestinské demonstrace. Podle analýzy německého zpravodajského serveru Qantara shromáždění připomínají prodemokratické protesty z roku 2011.
Krok Ligy arabských států kritizovali jak Spojené státy, tak Velká Británie. V této chvíli se tedy určitě nedá mluvit o tom, že by se Západní státy, které proti Sýrii dnes uplatňují sankce, přidaly.
Tunisané po Arabském jaru doufali, že se jejich ekonomická situace zlepší. To se ale nestalo. Zatímco na pobřeží mají alespoň zahraniční turisty, ve vnitrozemí se řada lidí živí pašováním zboží.
Do druhé dekády vstupuje válka v Sýrii. Zemi drtí nestabilita. Zastánce vládního režimu – Rusko – zaměřuje síly na Ukrajinu. V obou případech přitom uplatňuje obdobnou taktiku.
Neslaví se ani v Tunisku, kde mohou vzpomínat v dobrém. Ve většině si tady váží toho, že skončil policejní stát a mají svobodu projevu, současně jsou ale znepokojeni zhoršující se ekonomickou situací.
Deset let trvající konflikt v Sýrii je stále bez politického řešení. Proč se z něj nedaří najít cestu ven? A v jakých podmínkách obyvatelé Sýrie dnes žijí?
11. února 2011 propukly ulice v jásot. Egypt se stal druhou zemí arabského jara, která se zbavila svého diktátora. S odstupem deseti let se ale Egypťané na tehdejší události dívají se smíšenými dojmy.
Pro velkou část Egypťanů ale není svoboda slova to hlavní. „Potřebujeme jen v klidu bydlet ve své zemi, ve svých ulicích, ve svých domovech, se svými dětmi, a mít nějakou práci,“ říká kovotepec.
Elektrické vláčky, které vozí turisty od pokladen ke vchodu do Údolí králů, jsou neustále plné. Před třemi lety tu bylo ticho a na parkovišti jediný autobus.
Novým sultánem se ještě během období státního smutku stal Hajsám bin Tárik Saíd, Kábúsúv bratranec, nikoli jeho bratr Asad, o kterém se dříve spekulovalo.
Světovou politikou v uplynulých deseti letech hýbala řada událostí, které ovlivnily zahraniční i domácí politiku mnoha zemí světa. Jaké to jsou? Server iROZHLAS.cz vybral 10 nejdůležitějších.
„Aha, takže vy jste ten, kdo to způsobil, vy jste komplic, tady není žádné znásilnění, zasloužil jste si to,“ popisuje tuniský zdravotník zkušenost s policií pro Humans Right Watch.
Rozsudek nad Salmánem kritizovala organizace Amnesty International: „Tento verdikt ukazuje neustálé a protiprávní úsilí bahrajnských úřadů umlčet jakoukoli formu opozice.“
O výsledku egyptských prezidentských voleb panují neshody. Někdo tvrdí, že prezident Sísí. Podle jiných vyhrála společenská stabilita Egypta. Jejich oponenti soudí, že prohrála egyptská demokracie.
REPORTÁŽ. Mnohé dívky v Tunisku si během takzvaného arabského jara zahalily hlavu muslimským šátkem. Média přinášela zprávy o tom, jaké mají tuniští prodejci hidžábů žně. Po šátcích byl hlad, protože předchozí autoritářský režim jejich nošení omezoval. Takzvaná jasmínová revoluce tak spolu s demokracií přinesla zpočátku i islamizaci ženské módy. Tunisankám to ale dlouho nevydrželo.
REPORTÁŽ. Tunisko už poněkolikáté odložilo místní volby. Jediná arabská země, kam takzvané Arabské jaro přineslo skutečnou demokratickou transformaci, už úspěšně uspořádala parlamentní i prezidentské volby. Na místní úrovni ale Tunisané v demokratických podmínkách ještě nehlasovali - parlament totiž zatím neschválil potřebný zákon.
Bývalý egyptský prezident Husní Mubárak byl v pátek propuštěn z domácího vězení ve vojenské nemocnici. S odvoláním na jeho právníka o tom informovala agentura Reuters. Soud na začátku března zprostil 88letého Mubaraka obvinění z podílu na vraždách stovek demonstrantů během povstání v roce 2011, které jej po 30 letech vlády svrhlo.
Odvolací soud podle agentury Reuters pravomocně zprostil egyptského exprezidenta Husního Mubáraka obvinění z vražd demonstrantů během povstání v roce 2011, které jej svrhlo. „Soud shledal obžalovaného nevinným,“ prohlásil po celodenním jednání soudce. Zamítl také požadavky právních zástupců obětí na odvolání nebo obnovu řízení.
Přesně pět let uplynulo od prvního záblesku takzvaného arabského jara. V tuniském městě Sídí Búzíd se v roce 2010 upálil mladý Muhammad Búazízí. V zemi se podařilo svrhnout dosavadní vládu, protesty se pak přelily do dalších arabských zemí. Tunisané si skutečně vydobyli svobodu, ekonomicky se ale zemi příliš nedaří.
I přes zákaz úřadů si někteří Egypťané připomněli čtvrté výročí egyptské revoluce, která svrhla autoritářský režim prezidenta Husního Mubaraka. Při vzpomínkových akcích zemřelo nejméně 18 lidí. Policie rozháněla demonstrace po celé zemi. Někde protestovali proti současným poměrům stoupenci Muslimského bratrstva, jinde liberální aktivisté. Neděle tak byla nejkrvavějším dnem od zvolení Abdal-Fattáha Sísího prezidentem Egypta.
Přesně před čtyřmi roky se v malém městečku uprostřed Tuniska upálil šestadvacetiletý Muhammad Búazízí. Ve chvíli svého zoufalého činu netušil, že zažehne v arabském světě vlnu revolucí. Tunisané chtějí v neděli stvrdit svůj demokratický vývoj volbou nového prezidenta. Bude to první přímo zvolená hlava arabského státu v pluralitních a férových volbách.
Proměna arabských zemí na severu Afriky a na Blízkém východě bude trvat mnoho let. Revoluce takzvaného Arabského jara, které se odehrály před třemi lety, ještě neznamenají vítězství demokracie a rychlou změnu ve společnostech v arabských zemích. Na to upozornili účastníci konference Forum 2000, kterou tento týden hostí pražský palác Žofín.
Po třech letech od svržení prezidenta Ben Alího a začátku arabského jara má Tunisko novou ústavu. Dokument schválilo ústavodárné shromáždění naprostou většinou hlasů. Za průtahy kolem sepisování ústavy stály neshody mezi islamisty a liberály. Výsledný text je ale považovaný za vyvážený kompromis.