Vraky lodí v Normandii čekají na zápis na seznam UNESCO. ‚Je důležité toto dědictví studovat hned.‘

Le Courbet, Centurion, Grief... Francouzské, britské a německé válečné lodě jsou u pobřeží Normandie už 80 let. Zhruba 150 vraků lodí, o kterých široká veřejnost mnohdy nemá ani tušení, je rájem pro potápěče. Pozůstatky vylodění na severu Francie jsou teď pečlivě popsané, roztříděné a už jen čekají na zápis na seznam UNESCO spolu s plážemi, na jejichž písku začalo 6. června 1944 osvobozování Evropy, píše agentura AFP.

Courseulles-sur-Mer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Francouzská bitevní loď Le Courbet

Na dně Lamanšského průlivu jsou i lodě, které potopila torpéda, nebo cíleně potopené lodě | Zdroj: Profimedia

„Ne všechny jsou dobře zachovalé, ale jsou velmi rozmanité a velmi dobře reprezentují prostředky používané během vylodění,“ uvedla archeoložka Cécile Sauvageová z Oddělení podmořského archeologického výzkumu francouzského ministerstva kultury (Drassm). Podmořské naleziště je podle ní díky své rozmanitosti skvělým dokladem historických událostí.

‚Neměli tátu rádi.‘ Československý pilot po válce utekl za hranice, vstoupil do britských tajných služeb

Číst článek

Na ploše 2000 kilometrů čtverečních na dně moře leží asi 120 torpédoborců, minolovek, remorkérů, kesonů, člunů, lávek pro vyloďování vojáků a techniky na plážích. Pod vodou je také asi 30 obojživelných tanků. Na dně Lamanšského průlivu jsou i lodě, které potopila torpéda, nebo cíleně potopené lodě, které sloužily jako vlnolamy nebo opora pro vyloďování techniky.

Potápěči u Normandie mohou prozkoumávat například zbytky britské nákladní lodi Empire Broadsword. Loď převážející vojáky a výsadkové čluny v červenci 1944 při několikáté cestě mezi Británií a Francií narazila na pláži Omaha na dvě miny. Rozlomila se a potopila, zemřelo na ní sedm lidí a dalších 170 bylo zraněných.

Čištění pěti pláží, na nichž se spojenci vylodili, začalo už v zimě 1944. Anglické, belgické i jiné společnosti si zřídily provizorní sídla v obcích mezi Sainte-Mère-Eglise a Ouistrehamem a začaly z lodních kotlů a kondenzátorů získávat měď, mosaz a bronz. Kovové součásti lodí tahaly na pláž, větší díly porcovaly přímo pod vodou. Miliony tun kovového šrotu skončily ve vysokých pecích ve francouzském Caen, ale také v Belgii a Británii.

Lékař přijel na kole, operoval ve stodole. Sestřeleného pilota Ossendorfa v Bretani před Němci ochránili

Číst článek

Po válce se na pláže vrátili rekreanti, ještě dnes tam ale v písku mohou najít rezavou patronu nebo kusy vyloďovacích člunů. Sběrači kovů se postupně vzdalovali od pobřeží, kde rozebírali další vraky. Tato činnost ustala na začátku 90. let.

Gabriel Serra je jedním z těch, kteří si své nálezy začali schovávat. Jiné téma natolik pohltilo, že vytvořili soukromé sbírky. Jacques Lemonchois dokonce v Commes poblíž Bayeux otevřel muzeum podmořských vraků z pobřeží vylodění.

Lemonchois vylovil a vystavil přívěs na tank, německá torpéda, kulomety, sextant nebo radarovou anténu. Našel i mnoho předmětů denní potřeby včetně lahví od piva, oblečení, kartáčku na zuby a vany. V jednom z potopených tanků se našly boty a další předměty, které patřily jeho řidiči Johnu Glassovi. Nálezce řidiče ve Spojených státech vypátral a Glass se na vše osobně přijel podívat.

Zájem hledačů kovů pomohl s identifikací některých vraků, neboť osobní příběhy jejich posádek a nalezené předměty přinesly více informací než zrezivělé plechy.

‚Děda nám oznámil, že je u nás jeden Angličan.‘ Francouzská rodina vzpomíná na českého letce RAF

Číst článek

Od 90. let začal potápěčský klub z Caen spolupracovat na prohledávání vraků s odborníky a úředníky z Drassm. Na základě výsledků této spolupráce Francie požádala v roce 2014 o zápis vraků lodí i samotných pláží na seznam UNESCO. Žádost podložila detailním popisem 21 vraků a videí z nalezišť.

Čas hraje při zachování tohoto dědictví významnou roli. Sběrači kovů poškodili strukturu lodí, v jejichž útrobách tak mohou navždy zmizet nábojnice i další předměty, ale také lidské ostatky.

„Je důležité toto dědictví studovat hned. Kovové vraky podléhají korozi a za několik desítek let už tam nebudou,“ varuje archeoložka Sauvageová.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme