Volební den ve Španělsku připadl na 36. výročí smrti diktátora Franca
Ve Španělsku dnes lidé vyzývají k obnově demokracie. Je to přitom 36 let, co zemřel diktátor Francisco Franco. Řada Španělů k němu stále cítí nenávist. Jsou ale i tací, kteří ho za některé věci chválí, i když málokdo vyzdvihuje jeho totalitní režim bez výhrad. Dnes se Španělsko považuje za demokracii. Než se jí ale po Francově smrti stalo, trvalo to několik let.
„My, mladí, jsme tehdy mluvili o politice. Začali jsme se zajímat o politické strany - kdo jsou komunisti, kdo jsou ti další a tak dále. Starší lidé si netroufali. Drželi jazyk za zuby,“ vzpomíná Pedro Sánchez Exposito.
Pedro Sánchez Exposito provozuje malý bar v menším městě ve španělském vnitrozemí. Po Frankově smrti v roce 1977 nastoupil na vojnu do Madridu. Obsluhoval generály, frankisty, kteří zůstali ve službě. Do hlavního města přišel sice až po prvních svobodných volbách, ale připomíná, jak tehdy otřásaly španělskou společností atentáty, ať už extrémní pravice nebo baskických separatistů:
„Moji rodiče mi tehdy říkali: Nikde nic neříkej, mlč, mlč. Chtěli jsme se tehdy účastnit veřejného života, ale oni nechtěli, měli strach, protože čtyřicet let žili v diktatuře.“
Strach měli prý i generálové Frankovy mocné armády. Ti totiž ve službě zůstali. Byli prý velmi nervózní, nevěděli, co se s nimi stane.
O půl generace mladší než on je Miguel Ángel Valencia. První svobodné volby ve Španělsku zažil jako pětiletý. Vzpomíná, že začátek demokracie v jeho vlasti byla pro něj, i když jako malého, naopak velmi inspirativní doba.
„Bydleli jsme ve velmi zajímavé čtvrti v Madridu. Bydleli jsme s lidmi z různých zemí, třeba ze Spojených států. A oni mi vyprávěli příběhy a dějiny svých zemí, které měly dlouhou zkušenost s demokracií. Vyprávěli mi o svobodném duchu a přáních, která měli,“ vzpomíná.
Dnešní demokracie ve Španělsku se vzdaluje jeho ideálům. I proto se Miguel Ángel dal k hnutí ‚Democracia Real Ya‘ neboli Opravdovou demokracii hned. To požaduje změnu ústavy, větší odpovědnost politiků a navrhuje více přímého zapojení občanů do rozhodování.
„Problém dnešního Španělska je zcela zjevná politická korupce. Říkáme to někdy z legrace, ale je to tak. Politické strany jsou pobočky bank,“ říká Miguel Ángel a stěžuje si na komplikované zákony, média, která slouží politickým stranám, a že se špatně nakládá s veřejnými penězi.
Španělsko je dnes bezpochyby svobodnější. Lidé mají oproti diktatuře nárok na bezplatné vzdělání, školství, nemusejí na vojnu, ale znovu jsou nespokojení. Mají krizi. Někteří přitom vzpomínají s jistou nostalgií na staré časy. Například Pedro Sánchez říká, že tehdy bral každý vojenskou službu jako normální. Nevadilo mu, že ho povolali daleko od domova.
„Byla práce, o to jsme se nemuseli bát. Lidé v mém věku si nemohli stěžovat. Nesmělo se mluvit o politice, to ne. Ale taky se nesmělo krást,“ říká.
Lidé zkrátka raději vzpomínají na ty lepší věci. Kdo ví, jak budou za 36 let vzpomínat na dobu velké nemovitostní bubliny, krize, kdy ovšem lidé mohli beztrestně do ulic a říkat nahlas, co si myslí.
