Unie by měla spojit funkce šéfů Evropské komise a rady, navrhuje politolog Lukáš Macek ze Sciences Po
Evropská unie řeší, jak v následujících letech změnit svoje fungování a jestli přibrat nové členy. Část sedmadvacítky chce tyto dva procesy spojit, část je proti tomu. Politolog francouzského Institutu Jacquese Delorse a ředitel dijonské odbočky prestižního centra Sciences Po Lukáš Macek je zastáncem třetí cesty a v nejnovější epizodě Bruselských chlebíčků přichází i s hodně neotřelým nápadem, jak Unii reformovat.
„Osobně jsem dlouhodobě zastáncem toho, že by se mělo využít možnosti, kterou Lisabonská smlouva vytvořila. Mohli bychom jednou zaexperimentovat s tím, že by ty dva posty zastávala jedna a ta samá osoba a že předsedkyně Evropské komise by byla zároveň předsedkyní Evropské rady,“ přibližuje mezinárodně uznávaný odborník na EU jednu možnou a dosti revoluční změnu.
Důvod je podle něj jednoduchý. „Evropská unie má trošku moc předsedů nebo prezidentů a není to úplně dobře,“ tvrdí Lukáš Macek. Nevěří ale, že by se EU v dohledné době posunula k federaci. Zároveň uznává, že pro takovou koncentraci moci do rukou jednoho politika nebo političky není v současné Unii vůle a je to tedy momentálně nereálné.
„Nastane to ten den, kdy členské státy dojdou k závěru, že je to pro ně nějak výhodné nebo minimálně přijatelné,“ soudí.
Přeceňované veto
Český politolog, který dlouhodobě působí ve Francii, na rozdíl od jiných nevidí nutnost, že by se EU musela reformovat, aby se mohla v příštích letech rozšířit o další státy včetně Ukrajiny. Domnívá se naopak, že Unie zvládne rozšíření i podle stávajících smluv, jen by je měla využívat „na 120 procent“. Teprve pokud se pak prokáže, že něco nefunguje, má se to podle Lukáše Macka měnit.
29:36
Faktor: Europarlament před grilováním komisařů hledá nejslabší kořist. Von der Leyenová zůstává silná
Číst článek
„Jsem hodně kritický k této diskuzi o právu veta. Je z obou stran hodně tendenční. Ti, kteří bojují za právo veta, přeceňují jeho význam, a naopak ti, kteří brojí proti vetu, přeceňují škody, které reálně dělá,“ vysvětluje expert Institutu Jacquese Delorse.
Za vlasy přitažené rozšíření
Připouští, že by se jedna až tři kandidátské země mohly v příštích pěti letech výrazně přiblížit ke členství v EU, možná i podepsat přístupové smlouvy. „Když bude hrozně silná politická poptávka, tak možná i stihnou ratifikaci a vstup k tomu datu 2029. Ale to už mi přijde trošku za vlasy přitažené,“ dodává Lukáš Macek.
Za chybu by naopak pokládal chtít zopakovat velké rozšíření jako v roce 2004, protože tím by se celý proces čekáním na méně pokročilé kandidáty výrazně zbrzdil. „Všechny ty země vtěsnat do jednoho mustru, všechny donutit vstoupit podle nějakého společného jmenovatele, to by rozšíření odsunulo hodně do budoucna,“ je přesvědčen český odborník z Dijonu.
Které státy mají podle něj šanci, že v dohledné době do EU vstoupí? Jak by se měly s Unií spojovat, aby z toho neměly komplexy? Kolik by sedmadvacítku stálo, pokud by se nerozšířila? A kam bude evropský blok včetně Česka v příštích letech směřovat? Poslechněte si nejnovější Bruselské chlebíčky.
