Turecko vězní přes 60 novinářů, často za kritiku vlády a podporu Kurdů
Turecko mnozí aktivisté během takzvaného arabského jara zmiňovali jako zemi, kde se snoubí islám a demokracie. Podle mezinárodního Výboru na ochranu novinářů ale tamní vláda vězní nejméně 61 novinářů kvůli jejich práci. Nepohodlní novináři čelí zastrašování, výpovědi z práce, pokutám či trestnímu stíhání.
Podle novinářky Julie Urbišové, která několik let žila v Turecku, jsou čísla uváděná mezinárodní novinářskou organizací určitě pravdivá. V dubnu letošního roku podle ní bylo za mřížemi podle tureckých médií 95 novinářů.
„Novináři jsou ve vězení proto, že pracují, shání informace, píší články kritické vůči vládě a režimu. Například u kurdských novinářů jde o to, že často píší na téma PKK, Kurdské strany pracujících, což je teroristická organizace v Turecku. Informace o jejich boji, politickém směru, jsou z pohledu turecké vlády spoluúčastí na terorismu,“ vysvětluje Urbišová.
Turecko tvrdí, že bojuje proti terorismu a potlačování novinářů je součástí tohoto boje. Svoboda tisku a projevu je sice oficiálně součástí turecké ústavy, v poslední době je ale spíše prázdnou frází. Případů novinářů stíhaných za svou práci totiž přibývá.
„Dokazují to i zprávy Reportérů bez hranic, kteří sledují svobodu slova na celém světě. V letošním roce je Turecko na 148. místě v žebříčku hodnotících svobodu tisku, pro srovnání ČR je na 14. místě. Minulý rok to bylo pro Turecko 138. místo a předtím 122. Každým rokem je situace horší,“ říká novinářka.
„Média jsou kritická. Stíhaní novináři jsou většinou právě ti, kteří jsou zaměřeni protivládně. Ty pronásledují úřady různými způsoby, ať už jsou to výhrůžky, finanční postihy, výpovědi nebo trestní stíhání,“ popisuje.
„V mnoha případech je aktivní i samotný premiér nebo ministři, kteří často obvolávají redakce a požadují, aby ten který novinář přišel o místo. Mají opravdu velký vliv na mediální scénu,“ připomíná Urbišová.
Samotný premiér Erdogan také nepřímo ovládá velkou část médií v Turecku, protože jeho zeť vlastní druhou největší tureckou mediální skupinu. Kritika sice v tureckých médiích občas zaznívá, autocenzura je ale silná – novináři se často sami mírní kvůli obavám z postihu.
