Jak na vás působí nebo jak z vašeho pohledu vyznívají ty dosavadní dostupné, ale dost kusé informace o těch jednáních?
Já bych rozdělil jednání na otázku klidu zbraní a jednání o stabilnějším, déletrvajícím urovnání konfliktu. Otázky jsou odděleny, nicméně spolu zásadním způsobem souvisejí. Pokud jde o jednání o klidu zbraní, vidíme technický pokrok, to znamená, že byly identifikovány určité sféry, ze kterých by bylo možno vyjít.

Předmětem včerejších rozhovorů bylo i vypracování určitých pravidel, včetně seznamu objektů, které by neměly být cílem nepřátelského útoku, zejména v těch oblastech, kde jde o energetickou a přístavní infrastrukturu.

Problém je ten, že Rusko pochopitelně nebude mít zájem na klidu zbraní, dokud nebude mít záruku, že klid zbraní povede k urovnání konfliktu podle podmínek, které si kladou v Kremlu a rovnají se kapitulaci Ukrajiny. To je aspekt problému, na kterém jsou jednání o eventuálním klidu zbraní velice pravděpodobně odkázány k nezdaru.

Dají se ta včerejší (nedělní) a dnešní (pondělní) jednání brát také jako důležitá zkouška? Jaká vůle panuje na obou stranách dospět k dohodě o klidu zbraní?
Já se obávám, že ne, protože zatím vidíme na straně Ruska nezájem souhlasit s klidem zbraní a efektivním zmrazením konfliktu, dokud nebudou vyjasněny otázky širšího poválečného uspořádání, které jdou daleko za rámec zničení Ukrajiny. V tomto ohledu si myslím, že ohledně vůle musí být každému jasno, že minimálně jedna strana nejedná v dobré víře.

Napovídá něco o těch jednáních složení delegací? Už se mluvilo o tom, že tu ukrajinskou v neděli v Džiddě vedl ministr obrany Umerov. Rusko na dnešním jednání zastupují Grigorij Kara, předseda Výboru pro mezinárodní záležitosti v horní komoře ruského parlamentu, a také poradce ředitele ruské tajné služby FSB Sergej Beseda. Dá se i z tohoto personálního obsazení něco dedukovat?
Dá se z toho dedukovat to, že ruská strana vyslala na vyjednávání profesionály. Ohledně složení americké strany nic nevíme, ale víme o tom, že třeba hlavní Trumpův zmocněnec pan Witkoff dal už veřejná prohlášení, která efektivně vrhají určitý stín na jeho kompetenci a orientaci v konkrétní problematice.

Minimálně z ruské strany to nasvědčuje tomu, že otázky spojené s nalezením technického režimu příměří mají vydláždit cestu k širšímu urovnání konfliktu. To je i smyslem toho, proč Rusko vysílá na rozhovory ze svého pohledu skutečně profesionály.

Když jste teď narážel na výroky Stevena Witkoffa, tím jste myslel jeho výroky třeba v nedělním rozhovoru pro stanici Fox News?
Ano, přesně tak. Sám fakt toho, že Witkoff opakuje narativy dezinformační a ruské propagandy, a neví ani, o jaká území se jedná, respektive jaká území si Rusko nárokuje a která anektovala, to samo o sobě vzbuzuje určité otázky.

Jak vnímáte tu zprostředkovatelskou roli Spojených států i ve světle těchto vyjádření vyslance prezidenta Trumpa?
Přijde mi ta role za prvé nesrozumitelná, za druhé vycházející z mylných předpokladů, že s genocidním agresorem půjde vyjednat nějaký férový, vzájemně výhodný deal. Pokud jde o očekávané důsledky, tak jsou skoro až kontraproduktivní, protož jsme zatím svědky toho, že je vyvíjen tlak na oběť agrese – demokratický stát, který brání hodnoty, na nichž stálo mezinárodní uspořádání po celá desetiletí.

Naopak vidíme z americké strany větší pochopení pro ruské požadavky, které jsou v rozporu s mezinárodním právem. To je něco, co by mělo každého znepokojovat.

Jak ta jednání vnímají Ukrajinci? Jaké šance přikládají těm jednáním, respektive tomu, že by na nich mohlo dojít k dohodě na ukončení bojů?
Já si myslím, že pozornost není tak velká, jako se na to fokusujeme třeba v Praze. Důvodem je to, že válka pokračuje, takže Ukrajinci pokračují v boji a vědí, že cokoliv bude dosaženo s Ruskem za vyjednávacím stolem, je absolutně irelevantní pro stávající situaci.

Ukrajinci jsou v situaci, kdy musejí žít s takovým sousedem, který si klade takové ambice ve vztahu k nim. To je pro ně realita bez ohledu na to, co bude eventuálně dohodnuto. Tím spíš, pokud by to bylo dohodnuto za zprostředkování třetích stran, kdy by ta ukrajinská účast byla více či méně symbolická.

Do jaké míry se vám jeví jako reálný scénář, o kterém se spekuluje nebo debatuje, že by mohlo dojít k, řekněme, velikonoční dohodě do 20. dubna?
Já jsem k tomu velice skeptický, a pokud by k nějaké takové dohodě došlo, tak ještě není garantováno, že dohoda bude fungovat a že se jí obě dvě strany budou držet. Já už jsem to naznačil, ruské cíle jdou daleko za podmanění a zničení Ukrajiny. Myslet si, že se dohodneme na příměří a vše se vrátí do normálu, by bylo hrubě naivní.

Tomáš Pancíř, ntu Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít