Může se objevit relativně silný třetí kandidát, říká politolog k prezidentským volbám v Polsku
V Polsku začíná kampaň před prezidentskými volbami. Očekává se, že maršálek Sejmu Szymon Holownia během dne vyhlásí datum jejich konání a že půjde o některou z květnových nedělí. Dosavadní hlava státu Andrzej Duda už potřetí kandidovat nemůže. Polsko má zatím dva hlavní kandidáty na hlavu státu, objevit se ale může i někdo třetí, popisuje v rozhovoru pro Český rozhlas Plus polský politolog a publicista žijící v Praze Maciej Ruczaj.
Kdo jsou hlavní favorité voleb?
V Polsku je to poměrně jednoduché. Máme tady dva hlavní politické bloky, dvě nejsilnější politické strany. To znamená konzervativce z Práva a spravedlnosti a liberály z Občanské koalice. A jsou dva kandidáti, kteří jsou spojení s těmito stranami a kteří jsou přirozenými favority klání.
Blížící se volby v Polsku komentuje Maciej Ruczaj, polský politolog a publicista žijící v Praze
Na straně liberálů je to Rafal Trzaskowski, současný primátor Varšavy a neúspěšný prezidentský kandidát z voleb 2020. A na druhé straně je to v případě konzervativců Karol Nawrocki, což je současný předseda Ústavu národní paměti, což je polský ekvivalent českého Ústavu pro studium totalitních režimů. Nicméně je to podstatně větší a významnější instituce.
Co by mohla být hlavní témata kampaně?
Pro kandidáta, který je spojený se současnou vládou Donalda Tuska, je klíčové určité uzavření nebo získání plné kontroly nad exekutivou. V Polsku je prezidentské veto poměrně silné. Tuskova vláda opakovaně zdůrazňuje, že nemůže svoji politiku realizovat naplno, protože má blokádu v podobě prezidenta.
Osobní bankrot loni v Polsku vyhlásilo rekordní množství lidí. Jejich počet roste už pátý rok v řadě
Číst článek
Na druhé straně v případě kandidáta nejsilnější opoziční strany je to přesně naopak, je to kritika současné vlády a změn, které v Polsku zavadí.
V zahraniční politice v Polsku převládá relativní konsenzus. A vzhledem k tomu, že zahraniční politika je primárně doménou, kde prezident nejvíce s vládou spolupracuje, tak nejde o velké rozdíly. Ačkoli lze říct, že konzervativci více kladou důraz na státní suverenitu. Na druhou stranu liberálové více hovoří o spolupráci v rámci Evropské unie.
Dá se říci, že konsenzus na polské politické scéně platí i ve vztahu k Ukrajině?
V podstatě ano. V tuto chvíli lze říci, že obě strany mluví dost podobným jazykem. Bezpečnost je pro Polsko klíčové téma. Posilování vojenské přítomnosti NATO v našem regionu je klíčové, vojenská podpora Ukrajiny není moc diskutována.
Na druhé straně oba hlavní tábory v poslední době razí relativně asertivní politiku v jiných oblastech vůči Ukrajině, ať jsou to otázky z historické paměti, nebo týkající se vstupu ukrajinských produktů na společný evropský trh.
Jaká jsou očekávání polské veřejnosti spojená s nejvyšším postem v zemi?
Prezidentské volby jsou vždy sledovány asi o trochu více, než je reálná úloha prezidenta v rámci ústavního systému. Je to přímá volba, která generuje velké emoce.
Myslím, že jsou funkcí hlavního štěpení v zemi, hlavní polarizace mezi liberálním a konzervativním táborem, kde můžeme mluvit o nesmiřitelném boji. Emoce a napětí budou pokračovat po celou dobu kampaně.
Může to dát šanci nějakému třetímu kandidátovi, který bude naopak hovořit o tom, že ho konzervativně-liberální štěpení nezajímá nebo mu přijde škodlivé. Protože i to jsou pocity, které se ve velké části polské veřejnosti objevují, a řekl bych, že v poslední době i sílí. Nevylučoval bych, že se objeví ještě relativně silný třetí kandidát. Koneckonců je to v polských prezidentských volbách tradice.
