Válka v Jugoslávii začala v červnu 1991, po vyhlášení nezávislosti Slovinska a Chorvatska. Zatímco ve Slovinsku konflikt skončil po deseti dnech stažením Jugoslávské lidové armády, v Chorvatsku pokračoval prakticky až do poloviny roku 1995.

5:15 27. června 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Válečný veterán Boris, jehož příjmení z bezpečnostních důvodů není prozrazeno, ukázal redaktorovi Českého rozhlasu Martinu Dorazínovi vyznamenání, která si vysloužil na bojištích v Dalmácii, Slavonii i Bosně a Hercegovině. Začátek války byl podle Borise krušný:

„V roce 1991 jsme vyrazili bojovat v tom, v čem jsme normálně chodili oblečení. Neměli jsme žádné uniformy a kalašnikova jsem si sám koupil. Tehdy ještě neexistovala chorvatská armáda. Dali jsme dohromady oddíl dobrovolníků a vydali se bránit naši oblast.“

Hlavním problémem na počátku války byl nedostatek kvalitních zbraní:

„Něco málo měla policie, ale převládaly lovecké zbraně, se kterými jsme dřív stříleli zajíce nebo medvědy. Po vzniku armády jsem přešel k dělostřelectvu. Děla nám dodali Angličané. Nehledě na embargo nám dodávali zbraně i munici. Dokonce i Srbové nám prodávali zbraně - měli jsme granáty, které někdo pašoval ze Srbska,“ říká Boris a dodává:

„Totéž se dělo i za války v Bosně - vyměňovali jsme se Srby naftu za tanky.“

Válka stála Borise pět let života:

„Nebyl jsem zraněný, ale mám trochu psychické problémy, viděl jsem hodně mrtvol. Neumíte si představit, co dokáže dělo o ráži 130 milimetrů. Nejhorší ale je, když vidíte smrt svých kamarádů. Musíte se soustředit jenom na zničení nepřítele a nemyslet na nic jiného.“

Boris nebyl profesionálním vojákem, a snad proto se po válce těžko vracel k normálnímu životu. Chmurné myšlenky rozhání jízdou na motorce.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít